Památky Broumovska
Procesí do poutních míst a památky Vambeřické poutní cesty u Police nad Metují
Biskupství bylo ve Hradci Králové založeno v roce 1664 a oporou mu v jeho rekatolisační činnosti byla Jezuitská kolej ve Hradci Králové a Jičíně. Nastalo oživení poutních míst, kde byly uctívány sochy středověkého původu dokládající historickou legitimitu katolické víry. Ve východních Čechách byl velmi uctívaný Arnošt z Pardubic s jehož jménem jsou spojeny madony na Svaté Hoře u Příbrami a kostele P. Marie v Kladsku. Za jeho dar byla také považována socha gotické Madony zvaná Thaumaturga Braunensis z poloviny 14. století, chovaná v kostele sv. Vojtěcha v broumovském klášteře. V 17. století se v Čechách rozmáhá kult P. Marie Neposkvrněného početí, zvané Immaculata a vznikají mariánské sloupy. Rozmáhá se také barokní patriotismus spočívající v kultu českých zemských patronů. Ve východních Čechách byl velmi významný také kult sv. Jana Nepomuckého, který byl od roku 1722 patronem diecéze. O šíření jeho kultu se zasloužila především pastorační činnost Jezuitů, ale také ostatních řeholních řádů. V blízkém Slezsku byla pro východní Čechy nejznáměšjí a nejnavštěvovanější dvě poutní místa. Jedno z nich je Warta s proslulou Madonou z počátku 13. století a druhé, z Čech nejnavštěvovanější, je poutní místo Vambeřice. Krásný mariánský kostel na místě původního, zbořeného, byl postaven v letech 1715 - 1720. Má představovat repliku jeruzalémského chrámu. Tradice poutí do Vambeřic se udržela až do poloviny dvacátého století. Počátkem 20. století navštěvovalo Vambeřice ročně asi 150 000 poutníků. Samotná obec měla v roce 1890 celkem 1700 obyvatel. Poslední organizovaná poutní cesta do Vambeřic z Náchoda se konala v roce 1947. Poutníci z Hronova se shromažďovali u mariánského sloupu na náměstí. Poutníci do Vambeřic přijížděli často na nejbližší železniční stanici, kterou byla od roku 1875, po dokončení železniční trati do Meziměstí, stanice v Polici nad Metují. Odtud poutní cesta vedla nejkratšími polními cestami mezi Policí n. Met. a Slavným, dále přes hřeben Broumovských Stěn dolů na horní konec obce Božanova a odtud do Studené Vody a přes státní hranici do Vambeřic. Mezi Božanovem a Vambeřicemi trvala cesta údajně asi hodinu pěší chůze.
O poutních místech v Čechách i blízkém Kladsku a Slezsku je bohatá literatura. Několik pojednání napsal Biohuslav Balbín (1621 - 1688). Popisuje v nich nejen křesťanské památky, ale zdůrazňuje také krásy krajiny kolem nich. Balbín napsal celkem tři historie posvátných míst. Také v 18. a 19. století někteří autoři věnovali pozornost poutním místům. Známější jsou čtyři články na toto téma. Jeden z nich napsal Bohuslav Hakl do časopisu Blahověst v roce 1878, druhý Dr. Josef Volf do Českého lidu v roce 1914. Dále Josef Zídka do časopisu Do Kladského pomezí IV (1926 - 27). Čtvrtý článek nepojednává přímo o poutních cestách, ale dokládá, že vrcholně barokní socha sv. Václava, umístěná od poloviny 19. stol. na počátku tzv. Vambeřické poutní cesy ve Velké Ledhuji, pochází původně z mostku mezi objektem broumovského kláštera a klášterní zahradou. Ze zmíněných článků je věcnější text dr. Volfa v Českém lidu. Věnuje pozornost poutím v 18. století z Opočenska do Vambeřic. Vypisuje počet účastníků z jednotlivých obcí, organisaci průvodu a také výdaje za některé služby v průvodu i mimo něj. Článek Bohuslava Hakla v Blahosvětu se zmiňuje o okolních obcích - Poříčí u Trutnova, Červeném Kostelci, Hronově, Machově, Božanově a osadě Studená Voda. Popisuje kostel ve Vambeřicích a památky v jeho blízkosti. Cestou z Vambeřic popisuje Broumov, zmiňuje se o kapli Hvězda a zajímavostech Teplických a Adršpašských skal. Zídkův článek v časopise Od Kladského pomezí má spíše vzpomínkové a emociální ladění.
Název Vambeřická poutní cesta je stále uváděn v topografických a turistických mapách a označuje polní cestu vedoucí od Velké Ledhuje k lokalitě Zálesí na hřebeni Broumovských Stěn. Podél této cesty jsou rozestavěny kamenné objekty, které byly postaveny v průběhu tří století na náklady vlastníků pozemků, na kterých objekty stojí. V prostoru mezi Policí n. Met., Suchým Dolem, Slavným, hřebenem Stěn a Bělým je v terénu umístěno celkem 29 sochařských památek. Z 18. století je celkem šest objektů a do poloviny 19. století bylo postaveno dalších šest skulptur. Hraniční sloupy sv. Marka jsou celkem čtyři a byly postaveny všechny kolem Police n. Met. před rokem 1700. Ve druhé polovině 19. století všechny skulptury mají historizující eklektický výtvarný styl. Vedle řady krásných Ukřižování jsou zde dvě Korunování P. Marie. Jedno z nich, postavené na úpatí Barešovy Hory v Suchém Dole je signováno jménem místního sochaře A. Kricnara z Petrovic. Ke starším sochám patří také zdobený pilířek s obrázkem sv. Františka Xaverského. Pilířky, na jejichž vrcholu je dnes mladší, historizující železný kříž, měly v minulosti kamennou sochu Ukřižovaného, která pilířek završovala a která nepříznivými vlivy, snad také zvětráním a povětrností odpadla a byla nahrazena jednoduchým způsobem. Každý ze sochařských objektů v tomto prostoru je něčím jedinečný. Ve všech objektech spojených s poutními místy je vždy viditelná snaha o citové zaujetí a významovou srozumitelnost. Je pečlivě uváženo místo umístění a velikost objektu, který má doplňovat krajinu o estetický a křesťanský objekt. Pro nás dnes jsou snad nejpůsobivější sochy z první poloviny 19. století, které jsou prací místních lidových kameníků šířících dál do 19. století povědomí o českém baroku. Tyto sochy se vyznačují pozoruhodnou poezií. Expresivitou a dekorativností současně s naivitou. Patří mezi ně socha sv. Jana Nepomuckého u lesa v lokalitě U salaše, poblíže Hlavňova, postavená v roce 1823 a socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 19. století umístěná vedle původní cesty na Slavné v místě zvaném na Hranách v horní části Suchého dolu. Socha je pro lidového kameníka příznačně plochá a naivní a připomíná podobná menší díla lidových řezbářů. Na dominantním místě v krajině, na kopci před obcí Slavný, je Ringlův kříž - socha Ukřižování s reliéfy světců v dolní části pilířku. Pochází z roku 1817. Další podobná socha Ukřižování z roku 1839 je postavená u hasičské zbrojnice v obci Slavný. Také ona naplňuje bohatě kouzlo lidového sochařství první poloviny 19. století v nejlepším smyslu slova. K nejnáročnějším v sochařském provedení patří sousoší Korunování P. Marie z roku 1847. Sousoší bylo, žel poškozeno již v první vlně vandalismu v padesátých letech a dodnes se zachovalo jako zakonzervované torzo, jehož estetické poselství ovládá údolíčko Vambeřické cesty v místě zvaném Chrast.
Dnes jsou všechny sochy v tomto prostoru již buď zapsány, nebo navrženy pro zapsání do Ústředního seznamu památek České republiky. Několik objektů dosud nenavržených pro jednoduchost svého provedení bude třeba dodatečně zapsat, aby soubor sochařských objektů zůstal zachován v úplnosti. V prostoru Kladského pomezí se nikde na tak malém prostoru nevyskytuje tak velké množství sochařských památek významově spojených s poutními cestami.
Alexandr Skalický st.
