Bývalá fara v Heřmánkovicích
Znovuzrození
aneb zpráva o tom, kterak se oživuje starý dům.
V druhé polovině srpna 2000 zavítala na faru historicky první pracovní skupina - složená převážně z hudebního klubu Pážata doplněná dalšími kamarády. Vyklízení hromad sutin i dalšího smetí a provizorní zabezpečení propadlého krovu stačilo bohatě na celý týden úmorné dřiny.
Na této skutečně historické fotografii možná rozeznáte: zleva stojícího Mojmíra Poláčka, Michala Vojáčka, Dana Kubíčka, Doktora Mahovského, Šárku Vlachovou, Radima Knoppa, Zuzku Kubíčkovou a Kukoše Mikuška (autora fotky), ve vaně si hoví Lenka Hrůzová, Tereza Matlová a Vokurek Turek.
Přehled budovatelského úsilí členů a přátel Collegia - později nazvaného Heřmánkovické farní bratrstvo:
V roce 2008
se snažení soustředilo už jen do drobnějších udržovacích prací. Nedostatek finančních prostředků, fyzických sil i nutné motivace vyústil na podzim 2008 k rozhodnutí prodat bývalou faru a činnosti Collegia přenést do jiného místa.V roce 2007
budovatelské úsilí ustalo ve spojitosti s přenesením sekretariátu do Semil a nemožnosti pracovat pravidelně a v dostatečné míře na dalších zásadnějších fázích rekonstrukce.V roce 2006
hledáme prostředky ze všech možných i nemožných grantových a dalších zdrojů na konečné vyřešení stále tekoucí střechy přeložením její kamenné krytiny a dobudování sociálních zařízení. A pak už snad jen vnější omítky, stodola, čistírna, dvorek, omítky ve sklepech, studna ...V roce 2005 - viz. foto
došlo konečně na zásadní vyřešení zadního traktu. Vzniklo nové provozní schéma zásluhou vybudování nového vchodu z východní strany od kostela, zmizely poslední "slepé" otvory a viditelné zbořeniny. Osazeny nové dveře, okna a nově vyomítány zbylé místnosti kromě bývalé stáje využívané jako dřevník.V roce 2004
jsme díky vyschlé kase a celkovému útlumu či únavě všech aktérů i pomocníků budovali spíše kosmeticky. Pokračovaly méně viditelné a nákladné práce v zadním traktu, dokončena byla drenáž a odvodnění, trochu se natíralo a opět se záplatovala střecha.V roce 2003 - viz. foto
jsme se díky nadačnímu příspěvku ze Švýcarska mohli směle pustit do rekonstrukcí dosud pustého přízemí. Znamenalo to zase spousty otloukání, škrabání a vyvážení. Pak nastoupil pan instalatér a po něm zedníci. S výsledkem jsme se mohli pochlubit na malé slavnosti na konci června. Kuchyně, jídelna záchod a umývárna byly přestřižením pásky uvedeny do provozu.
Také v zadním traktu se práce hodně pohnula. Za obrovského nasazení dobrovolníků ze všech koutů Evropy jsme rozbourali starou kamennou lícní zeď sklepů narušenou kořeny stromů a působením povětrnosti. Po té naši dvorní zedníci Tolja a Jura Petrovi vystavěli od základu zeď novou a ještě v září dostaly všechny sklepy novou střechu ze svařovaných plastů. Podařilo se také položit dešťovou kanalizace téměř kolem celého domu a zamezit tak jejímu hromadění v bezprostřední blízkosti budovy. Stavebně i finančně to byl nejnáročnější čas dosavadní obnovy.
V roce 2002
Za pomoci další skupiny dobrovolníku z Inexu i z Collegia jsme se věnovali vyvážení sklepů v zadní části a skrývce zeminy nad nimi jako přípravu k izolačním pracem. Pro pobyt dobrovolníků byly dva hlavní pokoje vybaveny dřevěnými palandami a matracemi pro pohodlný a čistý nocleh. Znamenalo to mimo jiné v jedné z nich ještě předtím udělat chybějící podlahu. Dívky zatím natíraly okna a čistily kamenná ostění a otloukaly omítky.
Dům vnějškově prokoukl a první patro bylo defintivně uchopněno k obývání.
V roce 2001
jsme konečně uzavřeli kupní smlouvu a mohli začít s podstatnějšími investicemi. Za podpory členů Collegia, desítek dobrovolníků sehnaných Dr. Němečkem z Hradce Králové i Petrem Kulíškem z INEXU se jsme za necelé dva týdny vynesli a do původní výšky a opravili havárii krovu a zabezpečili střechu velkou lepenkovou záplatou proti dalšímu zatékání. Na místa děr ve stropu 1. poschodí jsme osadili nové trámy, zhotovili záklopy i podbití, obnovili zásypy a stropní omítky (díky za tu úmornou práci panu Horkelovi). Dům mohl začít postupně vysychat.
Mezitím jiná parta odklidila veškerou zteřelou krytinu ze stodoly včetně starých latí, od cesty nanosila krytinu novou, obnovila chybějící či shnilé trámy, vyspravila ohrožené klenby nad jedním z vjezdů a z nových desek vyskládala strop. Pan pokrývač Dvořák z Rožmitálu pak položil zcela novou střechu z pálených tašek. Stodola byla po mnoha letech konečně v suchu.
Pan Němeček zabezpečil vyzdívkami před zřícením nejvíce ohrožené zdivo zadního traktu. Teprve zpětně jsme si uvědomili, kolik práce bylo díky desítkám ochotných rukou uděláno v tak krátkém čase.
V roce 2000 - viz. foto
se podařilo především vyklidit hromady suti ze zříceného stropu v chodbě prvního poschodí a dvorního traktu a zabezpečit značně pokleslý krov proti další destrukci. Spalo s v prachu a špíně v jediné obyvatelné místnosti, kterou jsme před tím trochu vyspravili a vybílili. Jediné co v domě fungovalo byl kohoutek s vodou.
