Bývalá fara v Heřmánkovicích
Stavebně - technický rozbor bývalé fary v Heřmánkovicích
Součást standardního stavebně historického průzkumu.
Zpracoval v roce 2001 Ing. Jiří Slavík.
Urbanistická situace
Mimořádně působivá urbanistická situace sakrálního areálu v Heřmánkovicích (něm. Hermsdorf) byla stručně zhodnocena již dříve. Vesnice byla ve druhé polovině 13. století založena v severní části Broumovské kotliny jako typická kolonizační lánová ves v údolí potoka, který přijal jméno obce. Sakrální okrsek byl již v době lokace umístěn do středu obce, na návrší nad ohybem údolí. V jeho blízkosti se nachází i bývalé správní centrum vesnice – šolcovský (rychtářský) statek čp. 1 a nedaleko se nacházel i mlýn. V ohybu údolí odbočuje z hlavní komunikace zpočátku strmě stoupající polní cesta, spojující kdysi střední části dalších obcí (Vižňov, Ruprechtice) s Heřmánkovicemi a centrem celého klášterního panství - Broumovem. Nad šolcovstvím se na západ od cesty, lemované až ke konci hřbitova vzrostlou listnatou alejí, rozkládá areál kostela Všech svatých se hřbitovem, východní stranu zaujal areál fary. Věž, ukončující na východě kostel, i areál fary jsou orientovány na průhled jižní části údolí a tedy i obce. Tato charakteristika fary je dnes méně patrná v důsledku nárůstu převážně náletové zeleně v okolí fary.
Samotný farní areál nabyl v minulosti podobu polouzavřeného celku s trojicí volně stojících budov. Nejníže ve svahu stojí na jihovýchodě patrová budova fary s křidélkem záchodů a pod terénem skrytým traktem sklípků a chlívků. Na severovýchodě vymezuje areál hospodářský objekt chlévů a stodoly, datovaný ve štítě deskou s monogramem N. A. B. a letopočtem 1863. Severozápadní stranu vyplňovala kůlna, z níž se v náletovém hájku dodnes dochoval pouze cihelný nárožní pilíř. Jižně od fary se až k cestě rozkládá svah, osázený vzrostlými ovocnými stromy. Severovýchodní hranici tohoto sadu vymezují pískovcové sloupky plotu.
Dispozice
Vlastní fara je jednopatrové nepodsklepené stavení s mansardovou střechou. Fara má obdélný půdorys, k němuž se ve středu severovýchodního průčelí připojuje protáhlé křidélko záchodů. Toto křidélko se na severozápadní straně připojuje k pod terén zapuštěným sklepům a na východě na něj navazuje další pod terén skryté křídlo hospodářských prostor s dvorkem, dodatečně zastřešeným nízkou pultovou a dnes odstraněnou střechou. Dispozice hlavní hmoty farní budovy je v zásadě trojdílná s nesymetrickou příčnou chodbou se schodištěm při jihovýchodním průčelí. Konstrukčně je hlavní budova řešena jako zděný příčný čtyřtrakt s klenutým přízemím a plochostropým patrem. Fara je vyzděna ze smíšeného zdiva z lomového hnědavě rezavého permského pískovce, na nárožích doplněného pečlivě opracovanými kvádry z bělavého cenomanského pískovce (božanovského?). Vnější stěny pokrývá dvouvrstvá vápenná omítka s hrubými ostře vrženými plochami a hladkými ustoupenými výzdobnými prvky. Vnitřní omítky jsou hladké vápenné, až na vysprávky v zadní části chodby v přízemí.
Průčelí
Okna v kamenných lištových ostěních s parapety s krycí destičkou. Okna dvojitá, osazená v lících ostění. Okna dělená do kříže, s větracími křidélky v horní čtvrtině, dolní křídla dělena příčkami na třetiny, většina s opadaným bílým nátěrem. Sokl z pískovcových hladkých desek, kolem obvodu chodníček z pískovcové dlažby. Na nárožích omítkové pilastry, předělené patrovou římsou a ukončené pod římsou hlavní. Patrová římsa plochá, na jihovýchodním a severovýchodním průčelí s ploškou, oblounkem, lesbickým kyma a krycí deskou, na severozápadním a jihozápadním průčelí hladká. Hlavní římsa s lysis (vyžlabením), deskou, kymatem a drobným oblounem. Pod parapety oken 1. patra zdobné výplně s dvojnásobně konkávními boky, ve středních dvou osách jihovýchodní a severozápadní fasády odlišné s konvexkonkávními okraji. Pod hlavní římsou půlkruhová pole bílá (původně okrová), nad okny 1. patra klenáky, ve středních osách dlouhých fasád nahrazené sdruženým hůlkovým klenákem s bočními volutami.
Hlavní jihovýchodní průčelí je šestiosé s okenními osami sdruženými do dvojic. Ve třetí ose od jihu v přízemí portál, ve čtvrté v přízemí i patře slepé okno. Portál s nadsvětlíkem, patkami, klenáky a sedlovým spodním nadpražím. Plochy ostění vpadlé, na stojkách u paty reliéf kytičky, u vrcholu volutové festonky. V patách spodního nadpraží reliéfní lastury. Na spodním klenáku bílou barvou ČÍS. 2, na horním ryté a vybarvené No. / 2. Dveře dvoukřídlé, s výplněmi, kladenými do čtverce. Štíty, kliky a zámek novodobé. Patrová římsa nad portálem půlkruhově vzedmuta, v silně poškozeném poli zbytky malby. Ve slepém okně zbytky dvouvrstvé iluzivní malby okna. Spodní vrstva s hnědavou až okrovou malbou latinského kříže, rumělkovou vodorovnou příčlí ve čtvrtině výšky a růžovočerveným rámem. Vrchní vrstva dvojnásobná zelenomodrá s dělením na 6 polí. Mezi portálem a slepým oknem pod patrovou římsou stuhový smyčkový profil, mezi těmito osami a sousedními protáhlé pole s konvexními boky. Mezi krajními okny čabraková výplň.
Jihozápadní průčelí s dvojicí okenních os. V přízemí pilastry s obrysem nízké hlavice (zdobné skrojení nároží ploch), jižní okno přízemí zazděné v líci. Na nároží navazuje přízemní cihlová hladce omítaná stěna se zazděným portálem a oknem s mříží ze svislých prutů. Kolmo na tuto stěnu navazuje tarasní stěna sklepa, vyzděná v líci z poškozeného kyklopského zdiva.
Severovýchodní průčelí dvouosé, v přízemí lištové portály (severní zčásti zazděný, parapet zbývajícího otvoru tvořen schodišťovým stupněm). Stěna přístavku s pultovou stříškou se zbytky hladké omítky kolem ležatého okénka (dvoukřídlé ve vnějším líci s vnitřní mříží). Vrata rámová se zapuštěnými výplněmi a křížovými závěsy. Severní část nároží se nachází v havarijním stavu, resp. zcela chybí.
Severozápadní průčelí rozděleno křidélkem záchodů. Severní část přízemí se stuhovým portálem chléva s nadsvětlíkem, s novými svlakovými dveřmi a původním kováním. mezi portálem a oknem v soklu chybí pískovcová deska, zazdívka cihelná. Okna v patře zazděna ( krajní severní okno v líci, střední okno v hloubce (v horní části patrný iluzivní okrový okenní kříž), západní okno s dodatečně zvýšeným parapetem. Na celé ploše patra otvory krokví zastřešení dvorka a zbytky asfaltového nátěru krytiny. Západní část s dvojicí oken, zazděných v líci.
Dvorek má jihozápadní stěnu cihlovou, v severozápadní části poškozenou vlhkostí a mrazem. V přízemí otvor dveří a okna, oba se segmentovým záklenkem. Severozápadní stěna s trojicí vstupů se segmentovými záklenky se zalomeným nárožím, nad nimi nesymetricky trojice zazděných ležatých okének se segmentovými záklenky. Na cihelných stěnách zbytky tvrdé hladké omítky. Severní kout zdiva zcela chybí. Severovýchodní cihelná stěna s částí půlkruhem překlenutého otvoru (psí branka?) a segmentem překlenutým otvorem vrat. Nad brankou vysoké okno se segmentovým záklenkem a v hloubce zazděným půlkruhem překlenutým otvorem, nad vraty ležatý otvor se segmentovým záklenkem.
Průčelí záchodů s hrubou stékavou omítkou okrové barvy v plochách a hladkými bílými lizénovými rámci s prokrojením rohů. Severovýchodní stěna zalomená, s dvěma okny v jižní části a jedním v severní. Okna obdélná s půlkruhovými záklenky s výplněmi v líci, sluncem v záklenku a dvojicí křídel. V severozápadní stěně pod střechou kruhový větrák s dřevěným rámem, děleným příčkami do dvojitého kříže. Jihozápadní stěna hladká, se zazdívkou dveří pod plochým záklenkem. Nízká sedlová střecha krytá eternitovými šablonami, konce krokví zdobně vyřezávané.
Střecha hlavního stavení mansardová, krytá šedomodrou břidlicí v německém kladení. Dřevěná dělící římsa s vyžlabeným a oblým profilem, krytými destičkou. Uprostřed délky střešních rovin dřevěné vikýře se sedlovými stříškami. Okna jednoduchá, dělená do latinského kříže. Ve štítcích kruhové otvory. Na koncích hřebene dva režné cihlové komíny, na západním cihelná římska.
Přízemí
Všechny místnosti přízemí jsou klenuté, okna s ustoupenými parapety a segmentovými záklenky, podlahy dlažbové z pískovcových desek.
Dispozice přízemí se odvíjí od chodby, z níž lze vlevo vstoupit do nynější kuchyně a odtud dále do černé kuchyně. Z chodby vpravo směřuje vstup do schodiště, pod ním nevelký průchod do východního chléva. Další vstupy směřují z chodby do komory a zadní chodby, za níž se rozkládá severní chlév. V zadním čele chodby vstup do předsíňky záchodů (ve vnějším traktu), vlevo vstup do místnosti před sklepy (ve vnějším traktu), vpravo do dvorka, z něhož vede vstup do trojice hospodářských prostor.
Chodba klenutá stlačenou klenbou se čtveřicí vstřícných styčných výsečí. Kolem otvorů dveří kamenná ostění s lištou, původně s červeným nátěrem, na něm zbytky šedočerného a navrchu okrového. V místě komína v jihozápadní stěně iluzivní červeně malované ostění. Dveře na schodiště rámové se 4 výplněmi, v horní části s mřížkou, štítkem klasicistního typu a krabicovým zámkem z rubu. Dveře komory stejné, ale v horní části prosklené, s otevřeným zámkem. Podobně vybavené jsou i dveře do zadní chodby, které jsou však svlakové a z líce plné s hladkými výplněmi. Dveře kuchyně rámové výplňové se zdobně projmutými rohy výplní, horní závěs původní, plochý venkovského „volutového“ typu.
Nynější kuchyně s valenou klenbou s dvojicí styčných pětibokých výsečí, zazděným oknem v jihozápadní stěně a sporákovými kachlovými kamny v severozápadním koutě, částečně zakrývajícími segmentem překlenutý mělký výklenek. U západního kouta v obkladu dvoukřídlé dveře do černé kuchyně, rámové s šesti výplněmi, dolní výplně s kosočtverečným polem, horní a střední část prosklené, zdobná klika a kryt zámku mosazné.
Černá kuchyně zaklenuta pasy do středního pilíře soustavou kleneb: v jihozápadní části stlačená klenba se vstřícnými styčnými výsečemi, koutovou křížovou klenbou na severu segmentovou deformovanou klenbou nad již odstraněným topeništěm se zazděným ústím komína ve východním koutě. V severozápadní stěně dvě zazděná okna, západní v líci, severní v hloubce, v severovýchodní stěně zazděný výklenek dveří do chodby.
Zadní chodba je úzký prostor zaklenutý nízkou stlačenou klenbou s dvojicí vstřícných styčných výsečí nad oknem. Za oknem hluboký výklenek se segmentovým záklenkem, v čelní stěně zazděný hladký portál chléva. V jihovýchodní stěně v hloubce dvoukřídlé šestitabulkové okno s bohatě profilovanou klapačkou, osazené v ostění s lištou a deskovým parapetem.
Komora na čtvercovém půdoryse s křížovou klenbou, s dodatečným průrazem komína u východního kouta. V komoře složena kachlová kamna včetně sedmi profilovaných pískovcových noh.
Severní chlév s valenou klenbou a pětibokou výsečí nad vstupem u severního kouta. Parapet okna plný, vyzděný dodatečně. Při jihovýchodní stěně kamenný žlab. Vedle okénka u východního kouta dodatečně prolámaný průraz (do kurníku?).
Východní chlév s valenou klenbou a vstřícnou pětibokou výsečí. Na klenbě a jihovýchodní stěně otisk odstraněné zalomené příčky. Po stranách vstupu trojice dodatečně prolámaných otvorů (kurníky?).
Schodiště do 1. patra trojramenné s vřetenovou zdí a kamennými stupni, zaklenuté segmentovými klenbami a plackami (podesty) do pasů, nasazených na kymatické římsky. Pod schodištěm prostor překlenutý s cihelnou stoupavou segmentovou klenbou, ukončený pod podestou kamenným ostěním nevelkého pravoúhlého portálku do východního chléva. Okno schodiště se svlakovou okenicí.
Předsíňka záchodů je po odstranění jihozápadní stěny (původně s oknem a dveřmi) prakticky propojena s místností před sklepem. Obě místnosti zaklenuty segmentovými klenbami do traverz. V jihovýchodní stěně portál se spodní částí lištového ostění s uchy a na pravé stojce s volutovou kapkou. Dveře dvoukřídlé s nadsvětlíkem, nesymetrické rámové o šesti polích a s křížovými závěsy. V severozápadní stěně byly osazeny obdobné dveře bez nadsvětlíku, severovýchodní stěna s oknem, děleným na 6 polí a průchodem dveří s tesařskou zárubní.
Místnost před sklepy s dvojicí kamenných lištových ostění zazděných oken do černé kuchyně v jihovýchodní stěně. V jihozápadní stěně zazděný otvor vstupu s dvojicí otvorů pro záporu dveří ve špaletách, vedle okno s plným parapetem a kolmými špaletami pod přímým nadpražím. V severozápadní stěně lištový portál sklepů, západní úsek zdiva kyklopský, severní z řádkového lomového kamene. V místnosti složeny patery vnitřní dveře, dvoje odpovídají provedením a kováním dveřím v chodbě, zbývající dveřím mezi chodbou a předsíňkou.
Sklepy tvoří příčkou rozdělená místnost s vysokou segmentovou klenbou. V příčce kamenné ostění. V severozápadní stěně dvě ležatá okénka se segmentovým nadpražím a plným parapetem. V severozápadní stěně hluboký výklenek nádržky vodovodu, v severovýchodní stěně výklenek se segmentovým nadpražím. Podlaha z diagonálně kladených cihelných dlaždic obvodovým lemem.
Záchod se segmentovou klenbou a strmě stoupajícím větrákem v severovýchodní stěně.
Hospodářské místnosti cihelné, s trojicí segmentových kleneb do traverz. V severozápadní stěně severní místnosti zazděné okénko se segmentovým záklenkem.
Patro
Horní podlaží je dispozičně shodné s přízemím, pouze zadní část je omezena na úzké křídlo předsíňky a záchodů. Místnosti s rovnými stropy a prkennou podlahou s výjimkou chodby, kde je podlaha z pískovcových desek. Okna se segmentovými záklenky a závěsy okenic.
Chodba se štukovou římsou (obloun na lištce) pod stropem a obdélným štukovým rámcem shodného profilu na stropě. Část stropu u jihovýchodní stěny odstraněna. V tomto řezu patrná konstrukce trámových stropů, podbitých lištami. na trámech záklop s vrstvou násypu a cihelná dlažba. V západním koutě místnosti odhalena malovaná soklová římsa červené barvy a pilastr. V přední části jihozápadní stěny v dřevěném obkladu dvoukřídlé výplňové dveře s vnitřním zámkem. Přibližně ve středu stěny v kamenném ostění plechová dvířka komína s rámem a diagonálními výztuhami. V severovýchodní stěně vzadu v portálu s lištou dveře do zadní chodby, rámové dělené do 4 polí s profilovanou středovou klapačkou, štítkem a klikou. Uprostřed severovýchodní stěny v portálu rámové výplňové dveře schodiště na půdu, dělené v líci do 4 tabulí, s přítuhou a dodatečným šupákem. Výstup ze schodiště v prostém ostění, u východního kouta v portálu rámové dveře dělené do 4 polí, s kovanou klikou, štítkem a krabicovým zámkem, zavěšené na lidových volutových závěsech.
Jižní pokoj se štukovým rámem a zrcadlem křížového tvaru (konce konkávně projmuty do hrotů, profil: oblounek , další oblounek na lištce, z polovin výžlabků vyrůstající obloun a konvexkonkávní prut). Dveře do západního pokoje dvoukřídlé v obkladu, dělené na 6 polí, s horní částí prosklenou.
Západní pokoj se štukovým rámem a zrcadlem (obdélník s vydutými středy stran) na stropě. Na severozápadní a části severovýchodní stěny pod opadávající novější malbou vystupuje původní cihlově červená výmalba soklu s výplněmi a pilastry. Podlaha odstraněna, z násypu vystupuje u severního kouta rub cihelné valené klenby včetně čela.
Zadní chodba se segmentovým pasem nad ostěním dveří severního pokoje, s výklenkem (záchod?) vedle okna.
Severní pokoj čtvercový, se zazděným oknem v severozápadní stěně a zazděnými dveřmi ve stěně jihovýchodní. V okně mříž a zachované hladké okenice.
Schodiště na půdu s vřetenovou zdí a kamennými stupni, se segmentovými klenbami, pasy a křížovou klenbičkou nad spodní podestou. Na severozápadní straně pod schodištěm neomítaná místnost (kamenné zdivo) se sníženou podlahou a cihelnou stoupavou segmentovou klenbou.
Přední chodba podél jihovýchodního průčelí, se štukovou lištou pod stropem a rámcem. V čelní stěně rámové dveře východního pokoje s čtyřmi výplněmi se zdobně prokrojenými rohy, obvodovou těsnící lištou (vše z pokoje), volutovými závěsy a krabicovým zámkem. V severozápadní stěně vstup do černé kuchyně s dvojicí schodů a rámovými dveřmi s dvojicí výplní.
Černá kuchyně se segmentovým pasem na straně schodiště do patra, ústupkem v severozápadní stěně a komínem, zužujícím se a ustupujícím nad podestu schodiště na půdu. Podlaha cihelná.
Východní pokoj se štukovou podstropní lištou a rámem na stropě. V severozápadní stěně patrná zazdívka dveří. Podlaha v nižší úrovni než v celém patře, u černé kuchyně část vydlážděna cihlami (podstava kamen).
Křídlo záchodů po odstranění příčky s dveřmi jednotný prostor s pálenou dlažbou diagonálně skládanou s obvodovou lištou. V zadní části keramická mísa na vyvýšené podlaze a v jihozápadní stěně pisoár.
Krov
Podlahy půdy prkenné, položené na vazných trámech krovu. tělesa obou komínů omítaná.
Schodiště na půdu ukončeno kamenným ostění s polodrážkou (dveře nikdy neosazeny!), z půdního prostoru pod tenkou vrstvou omítky patrné kladení cihel v klenbě schodiště.
Krov věšadlový s ležatou stolicí s pásky a s trojicí plných vazeb střídaných dvěma prázdnými. Zavětrování ondřejskými kříži mezi krokvemi ležaté stolice. V koncových částech nepravé mansardové střechy zbytky prkenných příček, v severní svlakové hladké dveře s dvojicí lišt a tordovanou skobovou přítuhou.
Stavební historie
Heřmánkovice patří mezi původní kolonizační vesnice Broumovska. Součástí původního založení byl i kostel s farou, zaniklou snad za husitských válek, ale nejpozději v průběhu 16. století obnovenou. Fara fakticky zanikla zrušena ve druhé půlce 17. století a na jejím místě přetrval pouze farní dvůr (tzv. widmut), zachycený v tzv. broumovském urbáři z roku 1676. Roku 1723 byl podle plánů K. I. Dientzenhofera postaven nynější kostel s neobvyklým vlnovitě zprohýbaným pláštěm. Postavení dvora napovídá číslo popisné 2 pro budovy jeho nástupce – dnešná farní budovy a jejího hospodářského zázemí. Po zřízení lokálie v roce 1783 lze předpokládat, že stavby starého dvora posloužily k provizornímu ubytování kněze, příslušníků jeho domácnosti a čeledě. Z nynějších budov v areálu fary by bylo možné do tohoto kontextu zařadit pouze sklep, vymykající se z půdorysu vlastní farní budovy. Provizorium však netrvalo dlouho a staré budovy prakticky beze stopy zmizely. Nahradila je novostavba fary z let 1783-1784, slohově klasicistní s pozdně barokními prvky. Nová budova byla postavena jako nepodsklepený patrový objekt s nepravou mansardovou střechou krytou šindelem.
Rozbor dispozice farní budovy ukazuje, že základní půdorysné řešení bylo zvládnuto na poměrně vysoké úrovni: základní trojdílná dispozice je násobena opakováním traktu a obohacena o čtvrtý díl chlévů. Současně je střední síňový díl zúžen do chodby, z níž se na zadní straně vychází do chléva. Současně byl do půdorysu chodby pojat i záchod, projevující se výklenkem v zadní chodbě a absencí příslušného dílu pískovcového soklu. Problematickým způsobem však byla vyřešena návaznost jednotlivých podlaží – stísněné strmé schodiště do patra ukazuje, jak velice projektant spořil prostor – schodiště na půdu je umístěno v sousedství schodiště z přízemí a pod výstupním ramenem horního schodiště vybyl dodnes nevyužitelný prostor nad severozápadní částí přízemní komory. Detailem dokreslujícím kvality návrhu a jeho provedení, je existence půdního kamenného portálu s polodrážkou, do kterého nebyly nikdy osazeny požární legislativou ve městech požadované ohnivzdorné (tedy železné) dveře.
Funkce celého objektu byla dispozičně vyváženě vyřešena ve všech jeho součástech, ale stavební řešení, jak bylo výše ukázáno, na tak dobré úrovni nebylo. Návštěvník fary, přicházející v drtivé většině případů z obce nebo od kostela byl pod dohledem obyvatel fary z trojice oken čeledníku, nacházejícího se v jižním nároží objektu. Z čeledníku bylo možno vstoupit do černé kuchyně, spojené přes chodbu s nevytápěnou komorou, sloužící současně jako místnost sluhy. Přímo za hlavním vstupem zvenčí se v druhé části farní budovy nacházelo schodiště do úředních místností, umístěných spolu s b tem faráře v patře. Existence zadní chodby do chléva, samostatně přístupné ze severovýchodního průčelí, odpovídá ve zdejším kraji obvyklému typu komorochlévního domu, umožňujícímu pod střechou hlavní budovy chráněný průchod z obytné části do chléva, resp. stáje. Zaráží však existence obtížně použitelného průchodu do konírny. V patře se v jihozápadní části dispozice nacházely obytné místnosti kněze, ve zbytku dispozice hostinské pokoje s kvelbem, ve skutečnosti černou kuchyňkou a zadní chodbou, v jejímž výklenku se nacházel vstup do horního záchoda, jehož odpad byl veden po venkovním průčelí. Ve zdejším kraji obvyklá je vysoká kvalita kamenické práce, překvapivá však je existence pozdně barokního štukového dekoru na stropech v prvním patře a červené výmalby obou chodeb. Ojedinělé je dochování takřka všech prvků výbavy objektu – dveří, podlah a ojediněle i původního okna na schodišti. Za součást fary je nutné počítat i kruhový altánek v zahradě před hlavním průčelím, zachycený na mapě stabilního katastru. Podle popisu z roku 1836 se za farou nacházely dřevěná kůlna a stodola s vozovou kůlnou.
Kromě běžné stavební údržby, zřízení dnes již odstraněné příčky v čeledníku, obnovy vodovodu a záchodů a výměny oken v letech 1858 se stavby fary a dvora v prvních dvou třetinách 19. století nijak neměnily. Ke stavební proměně dvora došlo po roce 1862, kdy byla zdejší lokálie povýšena na farnost. Hned v následujícím roce byla vystavěna hospodářská budova stáje a kůlny se seníkem, volně stojící severně od fary. V roce 1900 bylo k zadní části farní budovy připojeno patrové křidélko záchodů, vystavené v tak zvaném nádražním stylu a vybavené splachovacími záchody, zčásti byla přestropena část dvorka mezi farou a sklepem a k zadní části záchodového křídla byl připojen pod terénem skrytý trakt hospodářských místností, k němuž byla napojena i branka, uzavírající vnitřní dvorek, který byl pravděpodobně současně překryt střechou o nízkém spádu, krytou asfaltovou lepenkou. Logickým ukončením úprav hospodářské části bylo zrušení severovýchodního vstupu do severního sklepa. Černá kuchyně v přízemí byla proměněna v obytnou místnost a kuchyňský provoz byl přemístěn do sousedního čeledníku, kde byla v místě starší chlebové pece zřízena soustava kachlových kamen a sporáku. Součástí této úpravy bylo zazdění dveří z černé kuchyně do chodby. Uvnitř hlavní budovy byly vyměněny některé dveře. Zastropení dvorka si následně vynutilo zazdění oken v přízemí i patře západní části fary. Proměnou prošel zadní portál původní farní budovy, zvýšený vložením nadsvětlíku. V patře byl zřízen vstup do záchodového přístavku. Po zpřísnění předpisů pro uchovávání farních archivů a matrik byl k tomuto účelu vyčleněn severní pokoj, upravený zazděním severozápadního okna, zazděním vstupu z východního pokoje a vložením mříže do zbývajícího okna. Na základě rozboru stavebních úprav nelze přesně určit, k jakým změnám došlo kvůli naplnění obytné a representační úlohy farní budovy (východní pokoj byl nejspíše proměněn v kancelář a místnost, využívanou při vizitacích a dalších slavnostních příležitostech).
Roku 1909 byla střecha fary pokryta anglickou štípanou břidlicí. Další stavební úpravy z 20. století již písemné materiály neobsahují a nelze je vyčíst ani ze stavby samé. Snad ve stejné době bylo zásadně přestavěno druhé hospodářské stavení, umístěné na severozápadní straně farního areálu. Fragment jeho cihelné pilířové konstrukce dnes nemůže o svém stáří více vypovědět.
Nepříliš obvyklý způsob zajištění vody pro objekt fary, řešený pomocí vlastního vodovodu, přivádějícího vodu do nádrže, umístěné v zadní části sklepa, nelze bez archivní rešerše přesněji datovat, dnešní betonové konstrukce pocházejí až z doby 1. poloviny 20. století. V zásadě se však jedná o systém, pocházející až z doby 17. či 18. století a v konstrukcích průběžně obnovovaný až do dnešního stavu.
Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 nepříliš využívaná budova fary zvolna chátrala, až k dnešnímu stavu, charakterizovanému havarijním stavem partie hospodářského traktu a spodní části křídla záchodů. Těsně před havárií se nachází střecha fary s propadajícím se vikýřem na jihovýchodní straně a zatím lokálně poškozenými stropy chodby a přední chodbičky. Velmi rozpačitě lze hodnotit nejnovější stavební zásahy, při nichž byl v bývalé černé kuchyni zřízen krb a do „nové“ kuchyně byla přivedena pitná voda.
Umělecko-historické hodnocení
Původní stavení fary z poslední pětiny 18. století je v dispozici i řešení stavebních prvků ovlivněno soudobým klasicistním cítěním, v řadě zdobných prvků (štukové stropy, výmalby) však bylo provedeno ještě v duchu pozdního baroka. Samotná dispozice již pokrokově zužuje původní síň v širší příčnou chodbu, v řešení schodišť s nezvládnutými návaznostmi (prostory pod schodišti, horní černá kuchyně) však ukazuje, že doby konce 17. a první poloviny 18. století, kdy pro broumovské opaty pracovali nejlepší dostupní architekti, byly již pryč. Hospodářský trakt nemá vyšší architektonickou hodnotu, poněkud výše lze hodnotit křídlo záchodů.
Urbanistická hodnota celého objektu spočívá v jeho úměrném zasazení do krajiny, navazujícím na předchozí vývoj obce s předhusitskou farou. Památkové hodnoty spočívají především v takřka v úplnosti dochovaných interiérů s původním, případně o zhruba o sto let mladším vybavením (okna, dveře, dlažby). Vysokou hodnotu má i řešení venkovních fasád z počátku 20. století, částečně konzervativně reprodukující a pozměňující na vysoké řemeslné úrovni starší stav.
Objekt fary v Heřmánkovicích je typem venkovského izolovaného obytného stavení a díky dochování takřka úplného množství originálních detailů představuje vysoce hodnotný objekt z doby přelomu baroka a klasicismu. Hodnotu vhodně dotváří úpravy z přelomu 19. a 20. století, provedené v dobově typické vysoké kvalitě.
