Bývalá fara v Heřmánkovicích

Dějiny bývalé fary v Heřmánkovicích

Historická část standardní stavebně historického průzkumu.
Zpracoval v roce 2001 PhDr. Pavel Zahradník.

V Heřmánkovicích, vesnici, náležející broumovskému benediktinskému klášteru, existoval farní kostel již v roce 1353; už tehdy se tedy ve vsi nepochybně nacházela fara, o níž však žádné bližší podrobnosti neznáme.

Nejstarší dochované informace o budově fary pocházejí až z doby pobělohorské, kdy fara fakticky zanikla a byla spravována z nedalekého Šonova. Známý broumovský urbář z let 1676-1677 přináší také podrobné vyobrazení Heřmánkovic, na němž vidíme i budovu fary. Ve vlastní textové části urbáře se o faře píše: "Nedaleko odtud [tj. od kostela] je fara, jejíž obydlí bylo r. 1672 za faráře P. Eliáše Maznera, jenž brzy nato zemřel, také rozšířeno; tato fara je pokládána za filiálku a spravuje ji p. farář, který sídlí v Šonově. Při ní leží také hospodářství (Widmet); škola je od kostela trochu vzdálena". O kus dále pak ještě čteme: "Na této faře, jakkoli byla jen před několika lety obnovena, nesídlí pan farář, nýbrž zůstává v Šonově, kvůli hospodářství tu vydržuje šafáře a čeleď".

Teprve v době josefinských reforem byl heřmánkovický filiální kostel povýšen na lokálii. Pamětní kniha lokálie (později fary), založená ovšem až roku 1836, ale čerpající ze staré, dnes nedochované farní kroniky, o tom píše: "Heřmánkovická lokálie byla zřízena v roce 1783 p. t. panem opatem a vrchností broumovského panství, Štěpánem Rautenstrauchem, v oné době c. k. dvorním radou u Jejího Veličenstva císařovny Marie Terezie. Předtím Heřmánkovice patřily od roku 1628 jako filiálka k faře Šonov".

Zřízení nové lokálie mělo za následek stavbu nové budovy, jež měla sloužit jako obydlí lokalistovo; o vztahu této nové budovy k bývalé faře nás prameny nezpravují. Ke stavbě nové lokálie došlo, jak se dovídáme z důchodních účtů broumovského velkostatku, v letech 1783-1784. V roce 1783 bylo "na stavbu nové lokálie v Heřmánkovicích" vynaloženo celkem 1027 zl. 18 kr. 3 pen., z čehož 430 zl. bylo zaplaceno zedníkům, 131 zl. 26 kr. kameníkům, 57 zl. 36 kr. tesařům, 79 zl. 25 kr. 3 pen. kovářovi, 150 zl. zámečníkovi, dále 86 zl. 40 kr. bylo vydáno za železo, 14 zl. 24 kr. za lámání kamene, 48 zl. 48 kr. za vápno, 9 zl. 30 kr. za kamnářskou práci, 13 zl. za prkna a 6 zl. 29 kr. za různé výdaje. V následujícím roce 1784 pak bylo na tuto stavbu vynaloženo ještě 725 zl. 58 kr. 1 1/2 pen., z čehož 196 zl. dostali zedníci, 110 zl. 38 kr. truhlář, 85 zl. 2 kr. sklenář, 137 zl. 24 kr. tesaři, 26 zl. 31 kr. výrobce vápna, 16 zl. kamnář, 54 zl. 23 kr. 1 1/2 pen. kameník a lamač, 88 zl. 11 kr. 3 pen. kováři a 11 zl. 48 kr. 3 pen. bylo zaplaceno za barvy a jiné výdaje. V josefském katastru z roku 1785 je již lokálie uvedena (označena však jako "H. Pfarrers Hof", tedy fara) s číslem popisným 2.

Podrobný popis budovy lokálie přináší již zmiňovaná pamětní kniha lokálie, založená roku 1836. V zápise, pocházejícím zjevně z tohoto roku (či z doby jen krátce poté), čteme: "Budova lokálie v Heřmánkovicích je celá postavena z kamene a kryta šindelem. Tvoří podélný čtyřúhelník, v jehož prostředku jsou umístěny vstupní dveře, od nichž vede poměrně prostorný průchod (Durchhaus) k zadním dveřím. Vlevo v přízemí je čeledník, trochu dále proti zadním dveřím kuchyň s přilehlým kvelbem. Vpravo od vstupních dveří je část schodů a za schody v přízemí koňská stáj, trochu dále místnost pro sluhu a poblíž zadních dveří úzká chodba, která vede do kravína. Z dolní předsíně poblíž předních dveří se po schodech dostaneme do horního patra. Zde přijdeme nejprve do předsíně a z ní vlevo úzkou chodbou do pokoje pro hosty s přilehlým kvelbovým pokojem (Gewölbzimmer) a naproti do obytných pokojů místního duchovního správce. Vpravo od schodů vedou schody na půdu, jež jsou uzavřeny dveřmi, a v malé vzdálenosti vedle jsou umístěny dveře k záchodu.

Před beneficiátovou obytnou budovou se nachází letní dům (Sommerhaus) a blízko před okny jsou zřízeny dvě květinové zahrady.

Beneficiátova obytná budova je vůbec krásně položena, na vyvýšenině, a to tak, že z oken pokojů, ležících proti vesnici, je půvabný výhled a slunce ji osvětluje od rána do večera.

Za obytnou budovou se nachází prostorný dvůr, v němž je vpravo od obytné budovy umístěna dřevěná kůlna a naproti stodola a kůlna na vozy".

K roku 1839 táž pamětní kniha na dvou místech stručně uvádí: "V měsíci srpnu 1839 byla lokálie zcela pokryta novým šindelem"; v podrobném popisu této práce se pak v této pamětní knize píše: "Šindelová střecha lokálie, která byla podle výpovědi více obyvatel v roce 1812 zcela nově zřízena, a to za lokalisty P. Mariana Gaberta, byla už od roku 1837 ve špatném stavu. Jelikož však v této době se vrchnost, jíž byl patron a opat broumovského kláštera pan Placidus Benesch, musela starat o novostavbu fary v Ruprechticích a o jiné naléhavé stavby, nemohl jsem ohledně krytiny budovy lokálie nic očekávat, dokud to nebude vyžadovat naléhavá nezbytnost. Krátce před odjezdem vrchnosti a patrona do Prahy na počátku května jsem od něj obdržel povolení k pokrytí lokálie. Protože však patron a opat pan Placidus Matěj Benesch zapomněl při svém odjezdu do Prahy dát P. Ambroži Janischovi, provizorovi, jakožto správci při všech vrchnostenských a patronátních stavbách k tomu příkaz, musel jsem znovu písemně žádat o povolení. Na počátku měsíce srpna bylo k pokrytí tohoto domu určeno 90 truhel šindele, jež však musely být dovezeny z božanovského pohoří a podle výpovědi formanů z Heřmánkovic s nebezpečím života, jelikož byly narovnány na vysokém kopci, který byl pro koně s vozy těžko přístupný. Abych tedy 10 formanům osladil nesnáze, které museli snášet při dovozu šindele, dal jsem jim 1 zl. konv. měny spropitného. Pokrytí lokálie převzal vrchnostenský mistr Josef Reis se svým synem z Křinic a práci dokončil během 16 dní. Z 90 truhel šindele jich však bylo použito 75, 10 truhel bylo vrchnostenskými koňmi a vozy znovu odvezeno a 5 truhel bylo ponecháno k pokrytí vodního domku (Wasserhaus). Šindel tedy darovala vrchnost a zaplatila také tesaře i s hřebíky. Obec Heřmánkovice pak během celé práce vydržovala dva nádeníky".

Poměrně podrobné zprávy přináší pamětní kniha lokálie pro práce prováděné v padesátých a na počátku šedesátých let 19. století. Nejprve k roku 1854 čteme: "V roce 1854 v měsíci květnu byl s povolením a na výslovný příkaz nejdůstojnějšího p. t. pana opata ze strany broumovského patronátního úřadu nově zřízen celý plot kolem kuchyňské zahrádky a jinak kolem domu. Bylo k tomu použito na 1000 malých smrkových a jedlových kmenů na tyčky; 40 dlouhých a silných kmenů na plaňky a 1 kopa kmenů na příčné závory (Querriegeln) [...]. Plot byl hotov za 5 týdnů. [...] Po dokončení plotu na náklad patronátu dal duchovní správce z vlastního postavit v kuchyňské zahradě nový zahradní dům (Gartenhaus)".

O pracích roku 1855 pamětní kniha lokálie zpočátku uvádí: "V roce 1855 dal duchovní správce P. Augustin Mattusch OSB z vlastního za cenu 8 zl. 1 kr. vídeň. měny zhotovit nový rám se dvěma okenicemi a zámečnickou prací k zabezpečení okna z chodby čili ze schodů v noční době. Týž dal roku 1855 na svůj vlastní náklad za obnos 70 zl. vídeň. měny zřídit v čeledníku nová tahová kamna." Téhož roku také duchovní správce prodal za 85 zl. vídeň. měny starý vůz, načež pamětní kniha v popisu jeho činnosti pokračuje takto: "Za to a s podporou slavného patronátního úřadu, pokud šlo o materiál, ze strany obce s pomocí nezbytných fůr dal podle plánu zednického mistra Hrubého v Broumově zřídit (herstellen) vedlejší pokoj u čeledníku a pak pec v kuchyni, přičemž musela být nutně prolomena zeď, aby se získal prostor pro vkládání a vyjímání chleba. Všechno stavěl domkář a zednický polír Anton Leuber z čp. 236 v Heřmánkovicích".

K dalším pracím došlo v letech 1858-1860. Pamětní kniha lokálie o nich uvádí: "Po dobu více než 30 let hrozil vodní domek (Wasserhaus) zřícením, koryto na vodu bylo prasklé, tok vody úplně zanikl, záchod hrozil zřícením. Na časté žádosti faráře Augustina Mattusche byl konečně v říjnu 1858 vodní domek nově zřízen na kamenné podezdívce a tok vody a záchod byly udělány úplně nově s šachtou (Schlauch) z fošen.

Okna byla zcela ztrouchnivělá; ve stejné době byla udělána nově, prostor okenní hlavy (Fensterkopfes) byl uvnitř rámu rozšířen na půl lokte, římsa pod stropem farního pokoje byla otlučena a farní pokoj byl naposledy farářovým nákladem nově vymalován.

Do střechy stodoly pršelo, jelikož přední došková střecha byla úplně prohnilá a velká část zadní byla vadná. Také prahy mlatu byly prohnilé a zdivo podezdívky vadné, podlaha ve farním pokoji byla tak rozmytá, že se celá světnice vždy při mytí odštěpovala, a také podlaha v kuchyni a v přilehlé vedlejší světničce byla úplně prohnilá. Na farářovu žádost daroval p. t. broumovský patronát na opravu stodoly a podlah 200 svazků slaměných střešních došků a nezbytné dřevo a prkna. Střecha byla odkryta až na nevelkou část na zadní straně, prahy mlatu byly podvlečeny, dřevěné trámy stodoly byly stlučeny (zusammengetrieben), takže se stodola nyní v létě roku 1860 znovu nachází v dobrém stavu. Na podlahy byla bohužel dodána napůl vyschlá prkna s tak ohavnými suky, že farář musel dodat mnoho vlastních prken, aby bylo možno dát podlahy, jen z poloviny dostačující, opravit. Práci vykonal tesařský polír Benedikt Winter s jemu podřízenými tovaryši z Heřmánkovic na náklad důstojného patronátu".

V roce 1861 byla v době od 6. února do 27. dubna na zahradě, jež náležela k hospodářství lokálie, vykopána a zřízena studánka, z níž byla v délce 31 1/2 lokte vedena voda do budovy lokálie.

O dalších pracích provedených v letech 1861-1863 se v pamětní knize lokálie píše: "Protože střecha farní obytné budovy byla tak špatná, že v létě do ní pršelo a v zimě sněžilo, byl o tom prostřednictvím patronátního úřadu náležitě vyrozuměn p. t. opat a patron a byl požádán o potřebný šindel. Bylo k tomu připraveno z polovice v heřmánkovickém, z polovice v ruprechtickém lese 75 truhel šindele, ten byl kostelní obcí (již vysušený) přivezen a dvěma tesaři, Josefem Meierem z č. 233 z Heřmánkovic a Augustinem Hartmannem, synem starého posla, za pomoci jednoho nádeníka ze strany obce, Augustina Förstera, bylo 9. září 1861 začato a kvůli častému vytrvalému dešti byla práce ukončena teprve 2. října. Bylo k tomu použito asi 15 000 krycích hřebíků (dvojitých), jelikož stará střecha zůstala. Protože dvě první řady šindelů pod horní střechou byly ještě shledány zcela dobrými, zbylo - protože nebylo potřeba je překrývat - asi 6 truhel šindele. Celá střecha a střešní okna (Kaffer) byla zevnitř zacpána omítnutím a koudelí proti sněhu, kteroužto koudel i omítnutí musel farář zapravit ze svého jmění.

V roce 1861 před Všemi svatými, když byla ve farářově obytném pokoji nově osazena kamna, kamnářský mistr Engler z Broumova postavil v nouzi ze starých odstraněných kamen v hostinském pokoji k nouzovému užívání tahová kamna. Protože ta při každém zatápění naplňovala celý dům kouřem, vyžádal si farář nová tahová kamna pro hostinský pokoj od důst. p. P. provizora v Broumově, který je (se zatápěním zvenku) dal udělat od řečeného klášterního kamnáře Englera na náklad patronátu od 17. do 20. listopadu [tj. 1862].

Vedle stodoly farního hospodářství (Widmuthscheuer) proti Horní Vsi stála dřevěná kůlna, zřízená roku 1826, která během let shnila a stala se zcela nepoužitelnou. Protože farář byl o obou kostelních svátcích odkázán, pokud jde o ustájení koní, na milost rychtářství (Schölzerei), po smrti posledního domácího rychtáře Josefa Domkeho se jeho nástupce Augustin Hofmann vyslovil napůl proti a jeho nástupce, jenž následoval po 1/2 roce, se ústy své manželky vyslovil přímo zamítavě, nezbylo pisateli těchto řádků nic jiného než vynaložit to, co bylo možné, k novostavbě stáje pro hosty a kůlny. Po vyžádaném svolení Jeho Milosti nejdůstojnějšího pana preláta a intervenci obce se mu podařilo získat nynější ohnivzdornou stáj pro hosty a kůlnu, přičemž se ještě stalo to dobré, že konečně byl zároveň zřízen seník, jenž do roku 1863 úplně chyběl".

Mezitím byla roku 1862 heřmánkovická lokálie povýšena na faru. Z let 1870-1882 známe sice výši nákladů, které byly v jednotlivých letech na budovu fary vynaloženy, avšak nevíme, jaké práce byly tehdy prováděny. Jelikož však nešlo o větší částky (nejvíce bylo v těchto letech na faru vynaloženo hned roku 1870, totiž 292 zl. 69 kr., na druhém místě je pak rok 1873 s nákladem 164 zl. 8 kr.), nebyly to zjevně práce většího rozsahu. Pokud se týče materiálu, víme jenom, že roku 1870 byla za 51 zl. nakoupena prkna (tehdy tu také pracoval kameník, jenž dostal 14 zl. 30 kr.), roku 1872 byl za pouhých 28 kr. nakoupen kámen, roku 1873 bylo koupeno 1600 cihel a roku 1879 dalších 600 cihel.

V roce 1883 bylo zaplaceno 219 zl. 24 kr. za rekonstrukci vodovodu ve farní budově; z této částky bylo 148 zl. 50 kr. vydáno za 45 nových vodovodních rour, 22 zl. 50 kr. stál jejich dovoz a 29 zl. 40 kr. jejich položení. Roku 1886 byly prováděny drobné opravy na faře i na vodovodu a za 9 zl. 24 kr. byla zřízena vjezdová vrata. V roce 1888 byl za 27 zl. 65 kr. opraven plot u fary, klempíři Settmacherovi bylo zaplaceno 80 zl. 71 kr. za žlaby a odpadové roury a kamnář Weißer dostal 85 zl. 52 kr. za jedna nová kamna a jejich osazení, nepočítaje v to dalších 39 zl. 3 kr. za další součástky kamen.

Roku 1891 bylo zaplaceno 363 zl. 95 kr. "ruprechtickému Kinzelovi za položení 241 metrů hliněných rour k vodovodu", 62 zl. 16 kr. "za pořízení odvodního kanálu a vyzdění rezervoáru v zahradě" a 8 zl. 70 kr. "truhláři Geislerovi za 2 žaluziová okna, 4 dveře s nátěrem a kováním." V roce 1894 byla opravena stodola u fary; k této práci byla kupována prkna i šindel. Roku 1897 byl opět opravován plot a v následujícím roce 1898 byla za 16 zl. opravena budova stáje, za 57 zl. 60 kr. byly provedeny opravy na faře a 21 zl. 73 kr. bylo zaplaceno "heřmánkovickému truhláři Jos. Rosenbergovi za nátěr všech oken fary."

K rozsáhlejší stavební akci, jež probíhala od června až do samého konce roku, došlo v roce 1900. Za práce na faře byla toho roku zaplacena mimořádně vysoká částka 9014 K. Stavební práce, o nichž nevíme, který zednický mistr či stavitel je prováděl, jsou většinou označovány jako "stavba sklepa (Kellerbau)", pouze v listopadu, tedy v jejich závěru, je řeč obecně o "stavbách na faře." Pro tyto práce bylo kupováno vápno, 38 000 cihel, 1920 desek, 68 1/2 m3 lomového kamene, písek, dříví a šindel. Stefan Siegel, obchodník se železem, dodal zboží za 796 K 26 h a dalšímu obchodníkovi Franzi Scholzovi bylo zaplaceno jednak 633 K 18 h "za asfalt, cement, střešní lepenku a plynové roury ke stavbě sklepa', jednak 1150 K 48 h za další materiál a také 122 K 50 h "za roury a pisoárová víka (Pissoerdecken)." Z řemeslníků, kteří zde byli tehdy činní, jsou nám známa jména heřmánkovického kováře Krtičky, jenž dostal 323 K 22 h, klempíře Settmachera, který obdržel 229 K 63 h, a heřmánkovického truhláře Birkeho, jemuž bylo zaplaceno 1038 K 64 h; menší částky obdrželi také kameník Matzner, broumovský zámečník Stumpf, zámečník Hawel, heřmánkovický kovář Franze a klempíř Feige.

V následujícím roce 1901 byl v září a říjnu opravován plot, načež byly za 113 K 70 h provedeny nějaké opravy na faře a za 34 K byla zřízena zeď kolem žumpy. V červenci 1902 bylo zaplaceno 45 K za "dláždění sklepní chodby" a dalších 22 K 20 h za "dláždění na heřmánkovické faře." V květnu 1908 dostal 127 K 90 h broumovský malíř Rosenberg za blíže nespecifikované malířské a natěračské práce, v říjnu téhož roku byla zaplacena menší částka 6 K 30 h broumovskému staviteli Meierovi "za opravu vodovodů (Wassergänge) na heřmánkovické faře" a v prosinci obdržel broumovský kamnář Weisser 98 K za jedna kamna.

Rok u 1909 byla opět zaplacena za práce na heřmánkovické faře větší částka, totiž 3753 K 36 h. Hlavní prací toho roku bylo nové pokrývání střechy fary, na němž pracoval broumovský stavitel Meier od června až do září; kromě toho byla zaplacena "za pokrývání fary v Heřmánkovicích břidlicí" také částka 354 K 40 h pokrývači Gerthovi a další sumy dostali i broumovský zámečník Jeschke, heřmánkovický kovář Krtička, broumovský klempíř Hofmann a heřmánkovický truhlář Birke. Celkem "8700 kusů 16/8 I.a červené anglické břidlice" dodala podmokelská firma Josef Umlauf & Co. Po dokončení nové krytiny fary bylo staviteli Meierovi ještě v říjnu placeno jednak obecně za opravy fary, jednak za opravy vnější omítky a za omítkářské práce i s bílením. Meier dodal také některý materiál (v tom 2 1/2 kg okrové barvy, 2 1/2 kg modře, 1/2 kg barvy, jež není přesněji označena, a 3 kg sádry) a 50 K bylo zaplaceno za plány a rozpočty.

Další stavební úpravy provedené v průběhu 20. století již písemné prameny nezachycují, pouze z března 1946 pochází inventář farní budovy, jenž obsahuje tyto místnosti:

I. Farní budova
Přízemí:
  1. Předsíň
  2. Sklep (1., 2. a 3. místnost [s vodovodem])
  3. Skladiště (1. místnost, v přístavbě - kravín, v přístavbě - 2. místnost)
  4. 4. Kuchyně
  5. Obytná světnice
  6. Schodiště
I. poschodí:
  1. Předsíň
  2. Farní kancelář
  3. Obytná světnice faráře
  4. Přední pokoj
  5. Záchod
  6. Předsíň
  7. Kostelní pokoj
  8. Předsíň (zde bydlí rodina Schmidtova)
  9. Obytná světnice (zde bydlí rodina Schmidtova)
Půda:
  1. 1., 2. a 3. místnost
II. Hospodářské budovy
  1. Stáj pro koně
  2. Kolna na dříví
  3. Stodola
  4. Nádvoří s chlévkem pro prasata a kurníkem.
O rok později, v roce 1947, byly do farní pamětní knihy takto zapsány závady, jež se tehdy na budově nacházely: "Stav fary r. 1947.
  1. Otlučené zdi v kuchyni.
  2. Shnilá podlaha v kuchyni.
  3. Vlhko v kuchyni i v hospodyňském pokoji.
  4. Špatná okna.
  5. Nepouživatelný záchod.
  6. Zpustlé sklepní prostory.
  7. Shnilý a děravý plot.
  8. Poruchy zdiva ve stodole".


Creative Commons License