Collegium pro arte antiqua

Sobota 31. 7. 2004, 19 hodin

Teplice nad Metují, kostel Panny Marie Pomocné na Kamenci

Dietrich Buxtehude - Membra Jesu nostri patientis sanctissima
Cyklus kantát na středověké pašijové texty.

Collegium 419

1. soprán - Irena Pelantová
2. soprán - Renata Pušová
alt - Silvia Jirásková
tenor - Čeněk Svoboda
bas - Jan Petráček
Instrumentální soubor
um. vedoucí Marika Pečená

Dietrich BUXTEHUDE (1637 - 1707) napsal cyklus sedmi kantát vztahujících se k sedmi částem těla Ukřižovaného (k hlavě, kolenům, rukám, boku, hrudi, srdci a tváři) v roce 1680. Text vychází ze středověké pašijové básně Rhytmica oratio ad unum quodlibet membrorum Christi patientis et a cruce pendentis., v 17. století hojně rozšířené i pod názvem Salve mundi salutare. Autorem je Arnulf z Louvain, dobově bylo autorství mylně připisováno Bernardovi z Clairvaux. Každá ze sedmi částí této básně opěvuje a kontempluje některou část těla Ukřižovaného. Člověk hříšný a nehodný touží hledat Krista a následovat jej s čistou myslí a srdcem, poroučí se mu, přibližuje se mu a volá o pomoc když zbloudí. Touží zanechat své vůle, touží se přimknout ke Kristově tělu a uvažovat o ranách Ukřižovaného, které jsou i jeho vlastními ranami. Báseň nešetří až naturalistickými popisy (boku, z nějž se řine pramen krve, rány v nohou krutě proražené, hlava zkrvavená, tvář slinami ztřísněná) v kontrastu k nímž přináší vidinu spásy a věčného spojení s Kristovým tělem vzkříšeným. Báseň se dotýká tajemství mezi člověkem a Bohem, milostná symbolika (očarovala jsi mi srdce. vstaň přítelkyně má, krásná má a pojď,.srdce sladké, miluji tě) směřuje k věčnému spojení mystického ženicha a nevěsty. Co všechno musel mít Buxtehude na mysli, když se dotýkal hudbou těchto témat. Hudba Member je prostá, bez efektní virtuozity, soustředěná v jemné a průhledné struktuře přímo do hlubin. Každá kantáta tohoto cyklu začíná instrumentální větou (sonáta), následuje vokálně instrumentální concerto a árie nebo ansámbly, které mají shodný generálbas a ritornella. Závěrečná věta, s výjimkou Amen v sedmé kantátě, je opakováním úvodního concerta. Zaposloucháme-li se pozorně do árií a ansámblů, na mnoha místech postřehneme vliv italské melodiky 2. poloviny 17. století (Legrenzi, Corelli). Vrcholem cyklu je 6. kantáta, jediná odlišně instrumentovaná (v původní verzi pro pět viol) , s delší vstupní sonátou (střídání pomalých zamyšlených úseků a velmi kontrastujících rytmických pasáží) a zejména s ansámblem Vulnerasti pro dva soprány a bas. Zajímavý je tonální plán Member (c, Es, g, a, e, d, c), možná i zde je skrytá symbolika.

Buxtehude věnoval Membra Jesu Nostri Gustavu Dübenovi, královskému kapelníku ve Stockholmu, který jeho hudbu pravidelně uváděl. Díky Dübenovi, který sbíral a opisoval Buxtehudeho vokální i instrumentální hudbu a díky Dübenovým synům, se dochovalo více než sto Buxtehudeho vokálních děl. Buxtehude je více znám jako skladatel varhanní hudby a bývá označován i za největšího německého autora před Bachem, ale z Dübenovy dochované evidence je zřejmé, přestože se velmi mnohá díla ztratila, jak významnou součástí Buxtehudeho díla je vokální hudba. Na rozdíl od Schütze, Bacha a mnohých dalších, však Buxtehude nebyl kantorem a jeho vokální díla nevznikala jako součást služebních povinností. Jeho rod pochází ze severoněmeckého městečka Buxtehude ale již Buxtehudeho otec působil v Dánsku, v Helsingøru jako varhaník a ředitel kůru. Buxtehude prožil v Dánsku prvních třicet let svého života, ale v roce 1668 se přesouvá do Lübecku kde až do smrti působí jako dómský varhaník v Marienkirche. Rukopis Member se nachází v Dübenově sbírce v univerzitní knihovně v Uppsale. Je psán formou tabulatury.

Provedení v Teplicích nad Metují zazní v ladění a1=415 Hz.

COLLEGIUM 419, smíšený komorní sbor, je 15-17-členné těleso zaměřené na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Soubor byl založen v roce 1999. Od počátku se snaží o barevný zvuk a plastický výraz komorního ansámblu zpěváků věnujících se intenzivnímu samostatnému hlasovému školení. Zabývá se především německou a italskou duchovní hudbou 17. století. Pokračováním tohoto trendu je i provedení Buxtehudeho sedmidílného kantátového cyklu. V posledních době Collegium 419 nastudovalo mimo jiné výběr ze sbírky Hermanna Scheina, Israelsbrünnlein, Geistliche Chormusik a Musikalische Exequien od Heinricha Schütze, moteta Singet dem Herrn a Jesu, meine Freude a Mši A dur od J.S. Bacha, výběr z responsorií od C. Gesualda, motet C. Monteverdiho, G. Gabrielliho, T. Talisse atd. V červenci  2003 účinkovalo Collegium 419 na Letních slavnostech staré hudby pořádaných Týnskou školou (rekonstrukce dobového procesí z počátku 17. století). V dnešním provedení Buxtehudeho Member uslyšíte prázdninově redukovaný sólistický soubor Collegia 419 v sestavení s ohledem na možnost a potřeby festivalu Broumovské léta hrátky.