Drobnější aktivity Collegia
v roce 2008

Obrazová kronika z horského setkání Heřmanů

Kralický Sněžník 12. - 16. března 2008

Čas jarních prázdnin v Semilech a na Broumovsku se stal další dobrou příležitostí pro setkání Heřmanů. Tentokrát šlo o setkání horské, ke kterému je jako stvořena naše oblíbená lokalita Kralického Sněžníku. Měřeno teploměrem a pohledem z oken našich domovů jsme spíše očekávali chladné předjaří. K našemu překvapení i radosti jsme však zažili pěkných zimních pět dnů na sněhu. Lyže jsme sice nechali doma, ale i tak bylo možné mluvit dokonce o zimních radovánkách.

Útočištěm se nám pravidelně stává lovecký srub v úbočí nejvyššího kopce. Bylo zapotřebí zdolat k němu s plnou výbavou cestu z nejbližší vesnice dlouhou téměř 5 kilometrů. Poslední úsek dokonce po téměř půlmetrové vrstvě sněhu.

Strašidla - jak se hovorově říká naší chatě - nás přivítala nejen docela solidní duchnou sněhu na zápraží a v okolí, ale po odemčení i méně radostným pohledem. Za naší nepřítomnosti bydlí v chatě zpravidla myši a ty se snaží drobně škodit, jak jen jim to umožníme. Tentokrát se ale jednalo - soudě podle velikosti zanechaných exkrementů - o zvířecího hosta mírně většího kalibru. Nemusíte hned myslet na medvěda, my jsme to odhadli na docela vypasenou kunu.

Jak je vidět, spoušť byla v chatě docela řádná. Museli jsme především obdivovat důmyslnost, s jakou překousala hned ve třech bodech provázky zásobníku třísek nad kamny. Uzavřenou podkrovní ložnici zdolala pěkně velikým otvorem vykousaným v dřevotřískové desce. Přes všechnu snahu jsme ale nedokázali zjistit, jak se vlastně dostal náš host do chaty. Ve vnějším plášti nebyly nalezeny jakékoliv otvory umožňující vstup této malé šelmičky.

Přestože předběžné ohlasy slibovaly pěknou heřmanovskou účast, nakonec po omluvě pánské sekce ze Semil a odpadnutí části broumovského osazenstva zachraňoval situaci dívčí kvartet nejvytrvalejších Heřmanic. Některé proto přijely (s radostí) dokonce na úkor školního vyučování až z Brna. Tak tedy - takhle vypadá Bára Neumannová připravená ke zdolání nejvyššího štítu pohoří.

Tereza Dynková z Brna zkušeně před sluncem chrání zrak dokonale padnoucími slunečními brýlemi.

Kačka Zaoralová demonstruje kvalitu rukavic i odhodlání čelit jakýmkoliv nástrahám počasí třebas i zavřenýma očima.

Dámskou jízdu doplňuje Kristýna Mikulenková v novém modelu značkové vysokohorské čepice Scherpa. Neobyčejně interesantní kombinace!

Jak už to při zimních i letních pobytech na Strašidlech bývá, část dne je obyčejně zapotřebí věnovat přípravě dřeva. Dívky byly překvapené, kolik je ho každý den zapotřebí na vytopení našich dvou skromných místností. Přesto se některým stále zdálo, že teplo v přízemí není až tak úplně dokonalé.

Přestože počasí se v pátek prudce zhoršilo, nelenily členky vrcholového družstva horských Heřmanů a v hustém sněžení se vydaly k nejvyššímu vrcholku KS 1424. Cestou bylo zapotřebí rozhýbat některé části těla důmyslnými cviky a současně zahnat poněkud dlouhou chvíli stereotypního pochodu.

Vrchol Králického Sněžníku nebyl ten den dobrým cílem. Našli jsme jej jen zásluhou tyčového značení a velké vytrvalosti všech účastníků. Již při výstupu nám na holém temeni kopce silný vítr metl do zad ostré ledové krystalky. V závětří zbořené rozhledny jsme bez většího otálení pořídili vrcholové foto a neprodleně se prodírali zimní nepohodou zpět do nižších poloh. Část cesty jsme museli absolvovat chůzí pozpátku, abychom ušetřili nechráněné části obličeje a oči před řezavou metelicí.

Jak nám bylo v chatě dobře za kamny při chutné krmi a písničkách!
Dívky večer využily příležitosti a uspořádaly sněm, na kterém inkasovaly celou řadu nových krupíků za splněné činy. Úhrnem jich od posledního setkání na podzim získaly přes dvacet. Přehrávaly písničky, předváděly umělecká díla a předkládaly potvrzení o splnění mnohých dlouhodobých úkolů plněných doma.

Jaké to bylo v sobotu ráno překvapení, když nás při snídani vítalo modré nebe a sluníčko.

Neváhali jsme už ani minutu. Potěšeni jiskřivou nadílkou nového sněhu jsme nejprve hledali nejlepší pohledy na chatu.

Že by tento byl nejmalebnější?

A nebo což tak tenhle použít na zimní pohlednici!

Neprodleně jsme po té vyrazili opět na hřebeny, tentokrát už s jiným nadšením, než předešlého dne.

Než se nám podařilo překonat těch čtyřista výškových mětrů, počasí se trochu pokazilo. Na vrcholu Malého Sněžníku jsme museli čekat drahnou dobu, než se nám mezerou mezi mraky otevřel tento impozantní pohled na naši trasu ze včerejšího dne.

Zásluhou možnosti podívat se poprvé i za červenobílé hraniční kameny se nám poprvé naskytl z tohoto místa pohled na "Schronisko" na polském úbočí Sněžníku.

Obloha se zase mezitím rozjasnila a z bělostné vrcholové rovinky se nám vůbec nechtělo.

Dívky vymýšlely nejrůznější zábavičky. Zkoušely třebas udržet rovnovánu na patníku ve dvojici.

Potom se snažily nastoupit na něj všechny najednou.

Nakonec Tereza metala hvězdy přes rozložená těla svých kamarádek.

Sluníčko už jarně pálilo a na hřebenu bylo tak dobře, že jsme se ani po dvou hodinách nemohli odpoutat.

Na jižně orientovaných stráních jsme už při sestupu mohli pozorovat první holá místa bez sněhu pokrytá, zatím ještě rezavým, borůvčím.

Postupný sestup do údolí nám připravil krásné výhledy na další vrcholy a hřebeny.

Ještě kousíček od chaty jsme obdivovali majestátnost Podbělky a Uhlisek.

A pak už nás cesta vedla neomylně do našeho údolíčka.

Po krátkém odpočinku ještě čekalo neodbytné dřevo. A pak už jen poslední noc v příjeně vytopené chatě.

No a v neděli - Strašidla na shledanou někdy příště! Loučí se za všechny Heřmany Terka, Kristýna, Kačka, Bára a Mojmír.




Creative Commons License