Archiv drobnějších aktivit Collegia

Vynášení Morany

jsme spolu s hudebníky z Dětského uměleckého bratrstva
a též za hojné účasti členstva collegiálního a jeho přátel provedli

na Smrtnou neděli 28. března 2004 v Heřmánkovicích.

Definitivní rozloučení s letošní dlouhou zimou probíhalo asi takto:
dopoledne jsme společně vyrábělit a okrašlovali Smrtku
k tomu jsme se naučili několik potřebných popěvků a říkadel
po malém obědě vyloveném z vlastních batůžků jsme vyrazili k Amazonskému jezeru
u kterého Morana či Smrtka nalezla svoji potupnou smrt.
Po návratu s lítečkem jsme ještě zapěli něco jarních písní k potvrzení nevratnosti aktu,
vyslechli jsme nádherné melodie v podání Zběsilých tetek pětky
a potom jsme se vydali na cestu domů.

A jak se nám to podařilo - prohlédněte fotoalbum!

V neděli 28 března se v Heřmánkovicích sešla vzácná společnost. Protože - jak vidět z přiložených snímků - zima ne a ne se vzdát - setkali se tu u bývalé fary Broučci (rozuměj děti z dětského domova v Broumově se svými opatrovníky), pozůstatky Dětského uměleckého bratrstva a rodiny Karpfova, Hadašova a další příznivci.

Rozhodli se totiž definitivně skoncovat se sněhem a mrazíky. Společným úsilím dětí a dospělých postupně vznikala hrůzu nahánějící figurína ověšena všemi známkami smrti a marnosti - prázdnými skořápkami, lasturami, suchými rostlinami a listím, slámou a starými žaludy.

Markétka Jurčíová právě přináší jeden z takových náhrdelníků pro paní Smrtku.

Hlavní designérkou byla paní Piňosová, pod jejímž velením příšerná babice nabírala postupně svoji definitivní podobu.

Takhle si naše Smrtka neboli Morana  odpočívala před svojí poslední cestou.

Dítky i dospělí mezitím v teple farské jídelny nastudovali repertoár příslušných smrťáckých písní a říkadel do průvodu.

Na poslední cestu tety Smrtky se posilnili buchtičkami a dalšími laskominami.

A potom se začal řadit skutečný smrťácký průvod k poslední cestě nenáviděné Zimy k jejímu poslednímu úložišti.

Cestou k Amazonskému jezeru nadějně vykukovalo slunce a snažilo se přičinlivě roztopit hojné zbytky sněhu.

Smrt - smrt ukrutná,
kyselica nechutná,
kyselicu sníme
a smrt utopíme!

Takhle neslavně skončila letošní Smrtka - ve vlnách Amazonského jezera.

A nakonec za zpěvu mantrické písně Hřej sluníčko hřej se objevily Sára a Kristýna s lítečkem, které všichni společně a s ulehčením odnesli zpět do Heřmánkovic.

A kdo nevěří, ať tam běží - lítečko je zasazené na farské zahradě jako důkaz toho, že zima je zahnána a jaro může konečně bez obav nastoupit.

Fotografovala Dáša Zbořilová a Jan Piňos.

Akce byla součástí projektu Broumovsko - můj domov podpořeného Nadací VIA, Městem Broumovem a Hobrou Školník




Creative Commons License