Archiv drobnějších aktivit Collegia
Říjen 2004 na Kraličáku
Podzimní prázdniny 2004 byly poněkud netradiční hned v několika směrech. Protože děti z Dubíku letos odmítly jet, odcestovali jsme s Maruškou a Andulkou Tumovými k prázdninovému pobytu k babičce do Dolní Moravy sami s programem obligátně se točícím kolem pomoci na zahradě a kolem domu.
Mimořádný letošní podzim hýřící nadobyčej barvami a dobrým počasím nás však odlákal od přemíry domácích povinností a tak jsme nejprve s Maruškou a posléze každý sám podnikli tři výpravy do lesů a kopců.
Stálo to za to a tak přinášíme obrazový záznam posledních říjnových dnů v kopcích a lesích Kralického Sněžníku.
Podbělka v mracích
Dlouhou dobu si slibuji, že po dlouhé době udělám novou fotografickou dokumentaci všech chat, které máme zachyceny z roku 1980 v naší objevovací fotokronice. Zdá se, že pět volných dnů a teplé počasí bylo dobrou příležitostí k naplnění takového předsevzetí.
První kroky tedy vedly na Podbělku. Kousíček před cílem se však snesly mraky a tak kromě propocené košile začalo i důkladně krápat ze stromů a tráva nemilosrdně máčela kalhoty i boty.
V dokonalé mléčné duchně vedly moje další kroky ke studánce. S radostí jsem zjistil, že u pramínku asi 50 metrů před původním zdrojem vody vznikla nová studánka. Teče spoře, ale je to milé překvapení.
Přes Babuši na Šindelku
Stále v hustém závoji mraků jsme dorazil k Babuši. Po zkušenosti z Podbělky jsem se ani nesnažil o zvěčnění tajemného oparu. Chata je po opravě zřejmě hojně navštěvována soude podle dobře vyježděné cesty a spousty čerstvých stop.
Z Babuše je na Šindelku už jenom skok, když to vezmeme kolem Šestibokého kamene a odsud seběhneme chodníkem k naší milé chatě. Cestou se nedala přehlédnout čilá jelení frekvence v oblasti Uhlisek doložená četnými dobře vyšlapanými cestičkami ve stráni, trusem a přítomností lovců na chatě, ačkoliv troubení už slyšet nebylo a zvěř byla dobře schována.
Studánka
Mraky zůstaly na hřebenu a tak nebylo lze odolat vyfocení a následnému občerstvení ze starodávného korýtka zásobujícího Šindelku vodou.
Františka
Vycházková trasa vrstevnicovým chodníkem s hojností nádherných barevných výhledů končí přímo pod Františkou. Už drahnou chvíli před ní bylo znát, že svátečních dnů nevyužíváme k toulkám po stráních sami. Po značených cestách putovaly i přes bílou mlžnou čepici na hřebenech k vrcholu celé zástupy lidí. Františka sloužící horské službě si stále zachovává svoje kouzlo.
Sněžná
Sněžná chata slouží díky svým ochráncům z Přerova pravidelně dětem ze skautských nebo jiných oddílů. Hned jsem dostal od dočasných obyvatel pozvání ke guláši, který zbyl od oběda. Ze známých důvodů jsem s díky odmítl a sytil se krásným rozhledem.
V úbočí Kralického Sněžníku
Známým traverzem protínajícím jižní úbočí velekopce jsem trochu nastoupal a v mžiku byl zase v království droboučkých i větších kapek. Potěšil jsem se s limbami i barevnou trávou a obdivoval nádherně husté a vitální smrky, které kontrastují s usychajícími porosty v protějších stráních, kterými jsem předtím procházel chodníkem k Františce. Je to jen chráněnou polohou a nebo se jedná o zbytky původního horského smrku?
Sestup ke Strašidlům
Notně prošlapaná pěšina v hraničním průseku signalizuje zvýšenou frekvenci na červené značce. Poslední tři roky vůbec nastal velký nárůst návštěvnosti i mimo sezónu a na hlavních trasách toto nové zatížení už bude znamenat začátek erozí. Na ohybu bývalé červené značky nad chatou mne překvapila nově nainstalovaná cedule, která nelogicky nahradila starší, signalizující hranici rezervace. Hlásí zákaz pohybu n kole ve směru, ze kterého přicházím. Chvályhodné, ale málo pochopitelné, pokud je ohyb v rezervaci omezen pouze značenými cestami a tady je značka už nějaký pátek zrušená. Nicméně než sestoupím k chatě uhýbám pětici pestrobarevných cyklistů, kteří se snaží sjíždět kluzké balvany a v rozmáčené cestě zůstávají hluboké rýhy a stržená tráva. Přemýšlím, jestli jsou kromě sledování trasy schopni vnímat ještě něco jiného, než kluzký terén metr před svým bicyklem.
Myší rok
V chatě U strašidel obdivuji letošní mimořádný výkon myší, které ze zoufalosti (když předtím už v srpnu prokousaly doslova vše, co nějak zajímavě vonělo, včetně jaru, prášku na nádobí a dalších netradičních pochutin) poshazovaly z poličky a rozkousaly asi šest krabiček se zápalkami. Ušetřen nezůstal ani toaletní papír a třísky, které byly roztahané až do poloviny místnosti.
Javorová alej
V lese se objevil nový model bakelitové ochrany sazenic proti okusu. Nevím, jak jsme si to zasloužili, ale k chatě nás lesů páni vybavili zcela novou alejí malých javorů. Tedy spíše krásných zelených síťovaných tubusů, protože javory mají zatím maximálně 10 - 15 centimetrů a je zapotřebí je v trubce dosti pracně vyhledávat. Velikost byla ovšem narazena hustotou - vzdálenost jednotlivých stromů není někdy ani metr. Laik se diví a odborník žasne.
Hýřivá barevnost
nedovoluje příliš rychle se odpoutat. Využívám chvílemi probleskujícího sluníčka a jen v košili pobíhám po stráních a hledám nové pohledy opájejíce se přitom pestrou podzimní paletou.
Zastávka u Vilemíny
Cestou zpět ještě odbočím k Vilemíně. Po desetiletích strádání a nezájmu vypadá nyní z dáli velice upraveně. Při bližším pohledu je znát, že není příliš využívána a že vlastníci jsou stále titéž - zbytky inventáře a smetí na odvrácené straně chaty kontrastuje se zjevnými investicemi do objektu.
Cestou domů
A pak již s houstnoucím šerem údolím do vsi. Inverze se už celé odpoledne pomalu rozlévá od Králík směrem ke Sněžníku a než potkám první světlo chalup v Dolní Moravě, začíná jemně mrholit. Že by skutečný podzim konečně dorazil?.
Přírodou potěšen a osvěžen zapsal
v poslední říjnový večer LP 2004
Mojmír Poláček
