Týden pro broumovské kostely 2000-2001
Vážený Otče biskupe,
začátkem svého dopisu bych se vám ráda představila. Jmenuji se Pavla Kubíčková, je mi 22 let a žiji v Brně, kde studuji na Masarykově univerzitě historii a dějiny umění. Mám to štěstí být křesťankou a patřit do katolické církve. Jsem také členkou katolické komunity Emmanuel, která je jedním z nových hnutí a komunit vzniklých na půdě charismatické obnovy, působících na našem území.
Chtěla bych se na Vás obrátit se svým svědectvím o událostech kterým jsem osobně byla přítomna a které se mě velmi dotkly, takže cítím potřebu napsat Vám tento list.
V nedávné době jsem byla spolu se skupinou dětí, mně svěřených, na podzimních prázdninách v Broumově. V neděli jsme se, jako vždy, zúčastnili mše ve zdejším farním kostele.
Musím říci, že jsem v krásném kraji Broumovska nebyla poprvé. Už několik let předtím jsem se já i další mladí lidé pravidelně zúčastňovali akcí, které v tomto kraji pořádá Collegium pro Arte Antiqua, vedené panem Mojmírem Poláčkem. Jedná se například o májové procesí po nově obnovených historických cestách, spojené se svěcením opravených křížů, především však o letní umělecký festival Týden pro Broumovské kostely. Hlavní myšlenkou tohoto festivalu je upozornit na existenci stavebně jedinečné skupiny devíti kostelů Krištofa a Ignáce Kiliána Dientzenhoferů, které jsou dnes v dosti špatném stavu z hlediska památkové péče, především však, vzhledem k náboženské situaci v broumovském výběžku, často zejí prázdnotou. Každý den během tohoto festivalu byl vždy jeden z kostelů otevřený a probíhal zde kulturní, většinou hudební program, zaměřený v drtivé většině na interpretaci barokní duchovní hudby.
Na mnou navštívené, zmiňované nedělní mši svaté, jsem byla velmi překvapena jednáním pana vikáře Zemana, který se dříve po celou dobu všech těchto akcí zúčastňoval a byly vždy konány s jeho svolením. Nejdříve uzpůsobil kázání na Ježíšovo podobenství o farizeovi a celníkovi modlících se v Chrámě tak, že bylo jasné o kterých lidech, v kostele právě přítomných, mluví. Opravdu si myslím, že využívat poselství Božího Slova k adresné a veřejné kritice konkrétních lidí, se kterými máme spory, ať už je pravda na jakékoli straně, není příliš čestná metoda. To však samozřejmě může být věcí názoru. Co je však daleko závažnější, na konci Bohoslužby místo ohlášek přečetl pan vikář velmi kritické prohlášení, ve kterých festival Týden pro Broumovské kostely striktně zakázal.
Velmi si vážím pana vikáře Zemana jako kněze i jako člověka. Samozřejmě měl k tomuto rozhodnutí své důvody. Většina z nich mi však přišla velmi nespravedlivých a zjednodušujících, a především proto jsem pocítila nutnost alespoň tímto dopisem vyjádřit svůj názor.
Pan vikář reagoval na pořad o tomto festivalu vysílaný Českou televizí v pořadu Cesty víry. Zde byly poněkud nešťastně použity záběry z vystoupení japonského tanečníka, které do prostředí kostela nepatřilo. V tomto s panem vikářem zcela souhlasím. Problém je ale v tom, že s tímto vystoupením nebyli naprosto spokojeni ani organizátoři festivalu, vyjádřili nad tímto pochybením lítost a myslím, že do budoucna by daleko lépe zvažovali, koho na festival pozvou. Celý problém vznikl tím, že všichni účinkující vystupují na festivalu bez nároku na honorář, jejich účast se domlouvá ve velkém předstihu a není vždy snadné si při přípravě dramaturgie představit, co se za slovním popisem jejich produkce opravdu skrývá. O tanci toto platí zvlášť.
Festivalu bylo dále vytýkáno neprůhledné zacházení s finančními prostředky. Toto obvinění je naprosto nedoložené, neboť veškeré vyúčtování festivalu je veřejnosti k dispozici. Znám pana Poláčka z doby jeho působení v Brně, a jsem přesvědčena, že se nijak soukromě neobohacuje, naopak vždy pracoval na projektech velmi nezištných.
Nejvíce mě však mrzelo konstatování ze strany pana vikáře, že jde o zavádění jakéhosi „nového náboženství“, které má nahradit katolické Bohoslužby a křesťanské svátky různými slavnostmi ohně, slavnostmi spadaného listí apod. Je snad procesí se svíčkami do mariánské kaple na kopci, kde se společně zpívají litanie a zpěvy z Taizé nekřesťanské ? Nebo ona podzimní slavnost konaná v sobotu v klášterní zahradě (nikoli „místo křesťanské Bohoslužby“ v neděli dopoledne), kam přišlo přes sto dětí z celého Broumova, často s celými rodinami, společně zde zpívali lidové písně s podzimní tématikou a poté byla pro děti připravena orientační hra po historických pamětihodnostech jejich města.
Vážený otče biskupe. Jsem členkou komunity, která svůj hlavní úkol vidí v tzv. nové evangelizaci. Myslím si, že jediná cesta, jak přiblížit lidi v naší zemi zpět ke křesťanství je vedle přímé misijní a pastorační činnosti vytvářet v nich pozitivní obraz o církvi. Toto se nutně musí dít cestou přirozenou a nenásilnou, trpělivě bořit léty komunistické výchovy zakořeněné předsudky, že církev je mrtvá a strnulá organizace, které jde jen o moc a peníze.
Pozveme-li lidi přímo do kostela na mši, nikdy nepřijdou. Na Broumovsku navštěvuje Bohoslužby opravdu mizivé procento lidí a tak se v některých zdejších kostelech ani neslouží, jejich inventář je odvezený, varhany zničené. Nejde ale v první věci o to, uspořádat velkou sbírku či dostat dotaci od státu a kostely znovu opravit (i když bych si to, jako studentka dějin umění přála vzhledem k jejich historické hodnotě), ale přemýšlet o tom, jak je znovu naplnit lidmi, novými křesťany, a tak dát těmto opravám vlastně smysl. O to šlo organizátorům Týdne pro Broumovské kostely. Nabídnout lidem v prázdném kostele krásný koncert. Zatím přirozený pěkný zážitek v jejich kostele, prožitek společného setkání, právě na tomto místě. Udělat pěkný program na odpoledne dětem, kde objevují zákoutí klášterní zahrady. Na nadpřirozené krásy, které jsou církvi tak jedinečně svěřeny, upozorňovat krásou přirozenou. Toto znamená vytvářet pozitivní povědomí o církvi. Pokud takové úsilí trvá dostatečně dlouho a je doprovázeno také čestným jednáním samotných křesťanů, lidé sami se začnou ptát, kde je vnitřní zdroj toho všeho, přirozeně se přiblíží více církvi, a tím i Bohu. Nebo jsou alespoň nuceni přehodnotit své ostré nepřátelství vůči církvi.
Tu zmiňovanou neděli se mnou v kostele bylo také několik mladých lidí, kteří byli v kostele poprvé nebo po velmi dlouhé době a přijali mé přátelské pozvání. Odcházeli zcela otřeseni, jak netolerantním společenstvím pokryteckých lidí naše církev je. Musím říci, že jsem jen velmi těžko hledala argumenty, jak jim to vyvracet. Do kostela už hned tak nepřijdou. Přesto bych jim přála, stejně jako všem lidem, aby objevili Boží lásku a církev, jako živé Tělo Kristovo, kde je Bůh uprostřed nás.
V tomto ohledu – navázat znovu pozitivní vztah k církvi přirozenou cestou, má festival Týden pro Broumovské kostely obrovský evangelizační potenciál. Je zcela v souladu s křesťanstvím, i když to navenek přímo neproklamuje. V současné době je po dvou ročnících, kdy se ho zúčastnilo množství věřících i nevěřících lidí, zakázán a zrušen.
Myslím si, že je to opravdu škoda, protože zde rušíme něco, co ve svých důsledcích mohlo vést k duchovní obnově na Broumovsku, a především, že toto rozhodnutí nevychází z objektivních a spravedlivých důvodů. Jsem jen vnějším pozorovatelem těchto událostí a nemohu tak samozřejmě proniknout do všech souvislostí, přesto mi připadá, že jde hlavně o řadu nedorozumění, než že by si kdokoliv z organizátorů Týdne pro Broumovské kostely přál dostat se s panem vikářem Zemanem do tak ostrých rozporů, nebo že by provozovali cokoliv, co by bylo v rozporu s křesťanským pohledem na svět a s jeho etickými normami. To jistě mohou dosvědčit i Páni biskupové Václav Malý i Jiří Paďour, kteří minulý ročník festivalu osobně navštívili.
Chtěla bych Vás, vážený Otče biskupe, pěkně poprosit, aby třeba i z Vašeho popudu byly otázky další existence festivalu Týden pro broumovské kostely ještě jednou zváženy.
Děkuji Vám mnohokrát za Vaši ochotu a laskavost.
Pavla Kubíčková
