Collegium pro arte antiqua

Související odkazy

:: Bývalá fara v Heřmánkovicích

Broumovské Bystření 2006

Heřmánkovické Maminkování 2006 v obrazech

22. - 29. července 2006

Koncem července 2006 se v areálu bývalé fary v Heřmánkovicích poprvé v pištíkové historii uskutečnilo Maminkování - setkání rodin hudebníků a jejich přátel, kteří se společně jako děti a pak mladí lidé od začátku 90. let v Brně pod křídly Collegia pro arte antiqua věnovali hraní, zpívání a koncertování. Dnes se všichni tito hudební fandové, a díky hudbě i dobří kamarádi či přátelé, zvolna zabydlují v nových rolích rodičů. Přesto se opět sešli, aby vyzkoušeli, zda i s vlastními dětmi bude možné navázat na prožité a zároveň se pokusit o nové oživení někdejšího komunitního ducha uměleckého snažení.

Jak se to podařilo či kde to naopak skřípalo, můžete posoudit z následující komentované obrázkové kroniky.

Starý kamenný dům na kraji světa se v parném létě roku 2006 stal téměř ideálním útočištěm pro pobyt s malými dětmi. Přestože nenabízí vysoký ubytovací standard, který je dnes často s časem dovolených spojený, zdálo se, že nikdo výrazně nestrádal.

Program nebyl, jak vidět z přiloženého, příliš náročný a odbýval se v souhlasu s nevysokým věkem dětí převážně na střídavě slunném nebo třešní zastíněném zápraží domu.

Stálé bezpečí domu vyhovovalo dětem i maminkám, které měly nablízku vše, co bylo právě zapotřebí. Dobrá a pravidelná krmě byla samozřejmě na prvém místě, hned vedle spánku v chládku domu.

Premiéru v mnoha ohledech slavil nafukovací bazének se závratnou deseticentimetrovou hladinou vody, který byl osvěživý i zajímavý možnostmi hry s tímto základním dětským živlem.

Po řádné koupeli a na sluníčku bylo zapotřebí se dostatečně napájet. Vítek Stávek byl v ohledu jídla a pití skutečně vděčným příjemcem.

Odpoledne zpravidla vyrazila celá parta na odvážné výlety do vzdálenějších partití Broumovska. Dojezd i výběr terénu limitovaly jízdní možnosti kočárů, takže po hříchu se musela často hlavní přibližovací etapa uskutečnit prostřednictvím plechových miláčků a největší zájem byl o asfaltové nebo prověřené lesní či polní cesty.

Ale na strmé terény nakonec taky došlo, i kdyby je bylo zapotřebí vyrobit náklonem fotografického přístroje.

Jen skály odolávaly zpravidla kočárkové jízdě a tak na jejich místo nastoupily sedačky, u starších dokonce chůze po vlastních.

Pan hostitel se snažil hrát si na vzorného průvodce, seč mu síly stačily. Na vrcholu Čápa před objektivy fotografů demonstruje svoji znalost krajinných dominant.

Z četných skalních vyhlídek se skutečně bylo na co dívat. Přesto zůstaly nejhezčí přírodní a krajinné partie, které jsou přístupné jen po lesních stezkách, schovány na další roky.

I v terénu je zapotřebí často pochovat - někoho více, někoho méně, malou Hedviku Mojdlovou však často.

Bětka Poláčková zakusila premiéru při pití ze skalní studánky U Huberta nedaleko Bišíku v Teplických skalách.

Jeden z řady automobilových výletů měl svůj cíl u našich dobrých známých Hadašů na samotě Končiny.

Domorodí indiáni Kvído a Ester byli sice zcela zaujati svojí hrou, ale nakonec neodolali ani oni a spolu s rodiči věnovali hostům ze vzdálených civilizací přece jen odpovídající pozornost.

Nejmladší domorodá blondýnka Jentel ovšem nezapřela svoji přirozenou společenskou povahu a střídala klín u tatínka s maminčinou náručí.

Rodinka Mojdlova vzorně pózuje fotografovi v situační scénce "Šťastná letní dovolená".

Ve stínu pod javorem řeč rozhodně nestála. Bukolická nálada v trávě rozložené a živě diskutující společnosti nad košíky s jídlem by mohla být dobrým ikonografickým znakem tohoto úvodního Maminkování.

Zuzka a Bětka sledují rozpravu z houpačky - také zcela poplatny oblíbenému žánrovému výjevu malířů na konci 19. století.

Takto vypadaly osamělé a poměrně řídké pokusy o společné muzicírování. Vážnější myšlenky na umění byly zpravidla již v zárodku zaplašeny starostí o elementární potřeby dítek a permanetně přítomnou nedospalostí a tím i únavou matek hudebnic.

Zájem o ty zajímavé, zvuk vytvářející, předměty byl ovšem - jak vidět - už i u Mikropištíků značný. Že by nějaká předaná gentecká informace? Zuzka naopak vypadá, že by se v tuto chvíli bez ní docela obešla.

A tak někdy jediným hudebním počinem v celém dnu bylo společné zpívání u jídla.

Po vydatné hostině mohlo následovat porovnávání velikosti břich, Pavla Kubíčková má skutečně co dohánět, chce-li se vyrovnat panu kuchaři!

Maminkování mělo i některé velmi slavnostní chvíle. Bětka Poláčková u svého prvního dortu jevila patřičné nadšení především ze šlehačky nahoře.

Po týdnu života dům opět utichl. Hosté se rozjeli do svých domovů nebo k dalším prázdninovým radovánkám a domácím nezbývá než se těšit na další léto. Počet narozených Mikropištíků se opět o něco zvětšil, takže o úspěšnosti Heřmánkovického Maminkování nejlépe vypoví účast v létě 2007.

Pro úplnost a trvalost paměti zbývá jen vyjmenovat zúčastněné:
Hedvika, Helena a Edgar Mojdlovi
Vítek, Káča a Stávkovi
Bětka, Zuzka a Radim Poláčkovi
Pavla Kubíčková
Vlaďka Barošová se synem Dominikem, Radim Knopp
Hynek, Ema a Martin Holubovi, Petra Potůčková
Áňa Škvařilová a Vladimír Lusík
Pavla Cikrytová a Ondřej Mikušek
Mojmír Poláček

Fotografie pořídili a laskavě poskytli Ondřej Mikušek a zúčastnění tatínci.

	Starý kamenný dům na kraji světa se v parném létě roku 2006 stal téměř ideálním útočištěm pro pobyt s malými dětmi. Přestože nenabízí vysoký ubytovací standard, který je dnes často s časem dovolených spojený, zdálo se, že nikdo výrazně nestrádal.
	Program nebyl, jak vidět z přiloženého, příliš náročný a odbýval se v souhlasu s nevysokým věkem dětí převážně na střídavě slunném nebo třešní zastíněném zápraží domu.
	Stálé bezpečí domu vyhovovalo dětem i maminkám, které měly nablízku vše, co bylo právě zapotřebí. Dobrá a pravidelná krmě byla samozřejmě na prvém místě, hned vedle spánku v chládku domu.
	Premiéru v mnoha ohledech slavil nafukovací bazének se závratnou deseticentimetrovou hladinou vody, který byl osvěživý i zajímavý možnostmi hry s tímto základním dětským živlem.
	Po řádné koupeli a na sluníčku bylo zapotřebí se dostatečně napájet. Vítek Stávek byl v ohledu jídla a pití skutečně vděčným příjemcem.
	Odpoledne zpravidla vyrazila celá parta na odvážné výlety do vzdálenějších partití Broumovska. Dojezd i výběr terénu limitovaly jízdní možnosti kočárů, takže po hříchu se musela často hlavní přibližovací etapa uskutečnit prostřednictvím plechových miláčků a největší zájem byl o asfaltové nebo prověřené lesní či polní cesty.
	Ale na strmé terény nakonec taky došlo, i kdyby je bylo zapotřebí vyrobit náklonem fotografického přístroje.
	Jen skály odolávaly zpravidla kočárkové jízdě a tak na jejich místo nastoupily sedačky, u starších dokonce chůze po vlastních.
	Pan hostitel se snažil hrát si na vzorného průvodce, seč mu síly stačily. Na vrcholu Čápa před objektivy fotografů demonstruje svoji znalost krajinných dominant.
	Z četných skalních vyhlídek se skutečně bylo na co dívat. Přesto zůstaly nejhezčí přírodní a krajinné partie, které jsou přístupné jen po lesních stezkách, schovány na další roky.
	I v terénu je zapotřebí často pochovat - někoho více, někoho méně, malou Hedviku Mojdlovou však často.
	Bětka Poláčková zakusila premiéru při pití ze skalní studánky U Huberta nedaleko Bišíku v Teplických skalách.
	Jeden z řady automobilových výletů měl svůj cíl u našich dobrých známých Hadašů na samotě Končiny.
	Domorodí indiáni Kvído a Ester byli sice zcela zaujati svojí hrou, ale nakonec neodolali ani oni a spolu s rodiči věnovali hostům ze vzdálených civilizací přece jen odpovídající pozornost.
	Nejmladší domorodá blondýnka Jentel ovšem nezapřela svoji přirozenou společenskou povahu a střídala klín u tatínka s maminčinou náručí.
	Rodinka Mojdlova vzorně pózuje fotografovi v situační scénce "Šťastná letní dovolená".
	Ve stínu pod javorem řeč rozhodně nestála. Bukolická nálada v trávě rozložené a živě diskutující společnosti nad košíky s jídlem by mohla být dobrým ikonografickým znakem tohoto úvodního Maminkování.
	Zuzka a Bětka sledují rozpravu z houpačky - také zcela poplatny oblíbenému žánrovému výjevu malířů na konci 19. století.
	Takto vypadaly osamělé a poměrně řídké pokusy o společné muzicírování. Vážnější myšlenky na umění byly zpravidla již v zárodku zaplašeny starostí o elementární potřeby dítek a permanetně přítomnou nedospalostí a tím i únavou matek hudebnic.
	Zájem o ty zajímavé, zvuk vytvářející, předměty byl ovšem - jak vidět - už i u Mikropištíků značný. Že by nějaká předaná gentecká informace? Zuzka naopak vypadá, že by se v tuto chvíli bez ní docela obešla.
	A tak někdy jediným hudebním počinem v celém dnu bylo společné zpívání u jídla.
	Po vydatné hostině mohlo následovat porovnávání velikosti břich, Pavla Kubíčková má skutečně co dohánět, chce-li se vyrovnat panu kuchaři!
	Maminkování mělo i některé velmi slavnostní chvíle. Bětka Poláčková u svého prvního dortu jevila patřičné nadšení především ze šlehačky nahoře.
	Po týdnu života dům opět utichl. Hosté se rozjeli do svých domovů nebo k dalším prázdninovým radovánkám a domácím nezbývá než se těšit na další léto. Počet narozených Mikropištíků se opět o něco zvětšil, takže o úspěšnosti Heřmánkovického Maminkování nejlépe vypoví účast v létě 2007.