Chaty Kralického Sněžníku
Vilemína
Říjen 2004
Chata Vilemína (z podivných důvodů uváděna jako Vilemínka) je chata stojící v samém závěru hlavního jižního údolí Kralického Sněžníku. Její původní poslání nám zůstává skryto. V novodobé historii sloužila převážně jako útočiště pro lesní dělníky a brigádníky, protože to po dlouhou dobu byla téměř jediná chata dostupná dopravními prostředky.
Říjen 2004
Zásluhou své velikosti mohla bez problémů hostit více lidí najednou. Současně byla dobrým východiskem pro přibližování dřeva koňmi a práci dalších dělníků ve vzdálených a méně přístupných partiích Sněžníku.
Říjen 2004
Původně byly v přízemí, kromě chodby, jen dvě obytné prostory, menší z nich ještě vybavena vynikajícími kachlovými kamny s plotnou na vaření. Půda sloužila dlouhou dobu jako seník s krmením pro koně, v 70. a 80. letech 20. století byla po ústupu koní v lese hojně využívána jako letní noclehárna pro četné brigádníky.
Říjen 2004
Dobrým útulkem četným lesním brigádám členů Collegia a jejich předchůdců byla chata také díky potoku s dostatkem kříšťálové ledové vody na koupání po práci i třebas výstavbu hrází nebo jiné kratochvíle.
Říjen 2004
Automobilová dostupnost přilákala po vybudování asfaltky motorizované milovníky lesa. Ti chatě dlouhá léta vládli a s úctyhodnou vytrvalostí i hlučnou bujností se, snad více než lesu a objektu, věnovali požívání množství alkoholických tekutin. Vztah k objektu třebas vyjádřili nahrazením kamenných schodů betonovými nebo opatřením nových, dřevotřískových okenic
Říjen 2004
Party se tu v 90. letech 20. století střídaly, každá něco přidala, ale spíše dále chatu vybydlela. Chátrání nezadržitelně postupovalo. K zásahu vlastníka vlastně vyburcoval až v poslední šťastné chvíli odvrácený požár objektu. Lesy ČR pak někdy začátkem nového tisíceiletí přikročily k zásadní "opravě", která vtiskla objektu dnešní ne příliš šťastnou utilitární podobu. Ta smazala prakticky vše kouzelné, co chatě po letech nájezdů ještě zůstalo.
Říjen 2004
Původní okenní otvory byly nahrazeny většími, dobudováno podkroví, zmizela někdejší stáj a vše završily nevzhledné typizované okenice i hlavní vstupní dveře s legračními, téměř nábytkovými pantíky. Od té doby však chata slouží asi jen výjimečně, v posledních letech tu nebyl nikdy zaznamenán sebemenší život.
