Collegium pro arte antiqua

Archiv

Komentované obrázky z Jablíčkové slavnosti

Heřmánkovice 21. - 23. září 2007

Podzimní barevné hýření bývá pro členy a přátele Collegia pro arte antiqua, a nově také pro členy Heřmanova bratrstva, každoročně výzvou k milému setkání pod záminkou moštování. Vlastnoruční výroba jablečné šťávy provází posledí zářijové nebo časné říjnové víkedny prakticky od počátků existence společenství v Brně. Tam bylo zapotřebí často svážet ovoce z dalekého okolí a zároveň se jednalo zpravidla o masovou akci, mnohdy dokonce pro velký úspěch i reprízovanou. Odtud se tradice využití padaných jablek spojená s hudbou a zpěvy, ochutnávkou dobrot a okořeněná hovorem s přáteli v posledních přívětivých paprscích babího léta přenesla také na Broumovsko. Letos se tu tlačila šťáva již posedmé.

Počasí se vydařilo nadmíru, jak dokládají ostatně všechny obrázky. Zásluhou nočních mrazíků se během chvíle zbarvily třešně i javory před farou do své poslední letošní nádhery. Spolu s milým slunečním svitem potěšilo okolí všechny, kteří se nechali zlákat pozváním.

Společnost nebyla letos nijak veliká, ale odpovídala přesně nevelké úrodě jablíček, které se nám podařilo shromáždit.

Kdo měl zdravé ruce, ten pomáhal. O práci u lisu nebyla nikdy nouze, podobně jako u šroťáku.

Tak se stalo, že i pan domácí se letos konečně dostal k páce lisu, který jiné roky obstarávaly povolanější ruce.

Samozřejmě nemohly chybět tolik oblíbené jablíčkové písničky.

Kapelu letos pomáhaly doplnit flétnistky z Heřmanova bratrstva Sára a Terezka.

Čestnými hosty Jablíčkové slavnosti byli pánové Krobotovi, kteři spolu s rodinou objevili kouzla Broumovska při letním maminkovském farním setkání.

Ozdobou slavnosti byli též krásní, mladí a vším nadaní zpěváci Anička a Vojta.

Převaha červených jablíček byla znát i na barvě moštu. V tomto roce byl zásluhou hojného slunce a tím uspíšeného zrání skutečně vynikající kvality.

Nouze o pracovní sílu nás donutila po letech zdokonalit některé výrobní postupy. S drobným úsilím, trvajícím asi 15 minut, jsme rafinovaně dosáhli u šrotování radikální úspory dvou pracovních sil, které zaměstnávalo dříve pouhé držení lisu na přepravce.

Brněnské kolegy musíme upozornit, že toto řešení budeme v nejbližších dnech zadávat ke zpracování do patentového řízení!

Během moštování došlo ještě k jedné nečekané situaci, jejíž zásluhou mohla být pořízena tahle záhadně vyhlížející fotografie a obrázky následující. Jen malá skupina znalců by dešifrovala a zároveň ocenila ojedinělost tohoto snímku. Jedná se totiž o unikátní úzkou chodbičku určenou kalkantům - tedy klukům, obsluhujícím při hře na kostelní varhany provoz měchů.

To samo o sobě by nebylo ještě tak zvláštní, podobných míst s takhle rozšrotovanými varhanami jsou v naší zemi ještě zajisté desítky, ne-li stovky, kdyby se ovšem nejednalo o skutečně čerstvé snímky z interiéru kostela v Heřmánkovicích. Světe div se - skutečně toho kostela, který stojí - po 6 let neprodyšně zavřený - vedle naší fary. S nástupem nového faráře do Broumova byly Heřmánkovickým vráceny i klíče od jejich svatostánku a na svatého Václava tam bude dokonce bohoslužba!

Raritou zdejších varhan, kterou ocení opět především znalci, je otáčivá hvězda na vrcholu varhanní skříně - tzv. cimbelstern. Při velkých slávách se pomocí rejstříkového táhla pustil vzduch na lopatky oběžného kola a kromě hvězdy se tak roztočil také mechanismus rozeznívající malé zvonky zavěšené po obvodu ozvučné skříně. Prospekt varhan je - jak vidno ze snímku - pořádně rozbitý, ale díky tomu může dnes návštěvník za pěkného slunného dne (kdy je v kostele dost světla) spatřit na vlastní oči celou mechaniku i zbytky nejmenších zvonků. Trochu se zdá, že násilnou zkázu části stroje měl na svědomí právě někdo, kdo se chtěl memomocí k těm zvonečkům dostat.

Když už nás potkalo tolik štěstí najednou, nemohli jsme alespoň povšechně nezdokumentovat četné autentické detaily na kůru. Mezi takové patřily třebas i popisky rejstříkových táhel na hracím stole.

I takovýto starý zámek na dvířkách hracího prostoru potěší.

Kdo nevěří, tedy ať tam běží hned 28. září, kostel pak jistě dříve než na jaře nebude opět v provozu.
Jablíčkům, pomocníkům i podzimnímu podamnivému světlu zdar!

	Podzimní barevné hýření bývá pro členy a přátele Collegia pro arte antiqua, a nově také pro členy Heřmanova bratrstva, každoročně výzvou k milému setkání pod záminkou moštování. Vlastnoruční výroba jablečné šťávy provází posledí zářijové nebo časné říjnové víkedny prakticky od počátků existence společenství v Brně. Tam bylo zapotřebí často svážet ovoce z dalekého okolí a zároveň se jednalo zpravidla o masovou akci, mnohdy dokonce pro velký úspěch i reprízovanou. Odtud se tradice využití padaných jablek spojená s hudbou a zpěvy, ochutnávkou dobrot a okořeněná hovorem s přáteli v posledních přívětivých paprscích babího léta přenesla také na Broumovsko. Letos se tu tlačila šťáva již posedmé.
	Počasí se vydařilo nadmíru, jak dokládají ostatně všechny obrázky. Zásluhou nočních mrazíků se během chvíle zbarvily třešně i javory před farou do své poslední letošní nádhery. Spolu s milým slunečním svitem potěšilo okolí všechny, kteří se nechali zlákat pozváním.
	Společnost nebyla letos nijak veliká, ale odpovídala přesně nevelké úrodě jablíček, které se nám podařilo shromáždit.
	Kdo měl zdravé ruce, ten pomáhal. O práci u lisu nebyla nikdy nouze, podobně jako u šroťáku.
	Tak se stalo, že i pan domácí se letos konečně dostal k páce lisu, který jiné roky obstarávaly povolanější ruce.
	Samozřejmě nemohly chybět tolik oblíbené jablíčkové písničky.
	Kapelu letos pomáhaly doplnit flétnistky z Heřmanova bratrstva Sára a Terezka.
	Čestnými hosty Jablíčkové slavnosti byli pánové Krobotovi, kteři spolu s rodinou objevili kouzla Broumovska při letním maminkovském farním setkání.
	Ozdobou slavnosti byli též krásní, mladí a vším nadaní zpěváci Anička a Vojta.
	Převaha červených jablíček byla znát i na barvě moštu. V tomto roce byl zásluhou hojného slunce a tím uspíšeného zrání skutečně vynikající kvality.
	Nouze o pracovní sílu nás donutila po letech zdokonalit některé výrobní postupy. S drobným úsilím, trvajícím asi 15 minut, jsme rafinovaně dosáhli u šrotování radikální úspory dvou pracovních sil, které zaměstnávalo dříve pouhé držení lisu na přepravce.
	Brněnské kolegy musíme upozornit, že toto řešení budeme v nejbližších dnech zadávat ke zpracování do patentového řízení!
	Během moštování došlo ještě k jedné nečekané situaci, jejíž zásluhou mohla být pořízena tahle záhadně vyhlížející fotografie a obrázky následující. Jen malá skupina znalců by dešifrovala a zároveň ocenila ojedinělost tohoto snímku. Jedná se totiž o unikátní úzkou chodbičku určenou kalkantům - tedy klukům, obsluhujícím při hře na kostelní varhany provoz měchů.
	To samo o sobě by nebylo ještě tak zvláštní, podobných míst s takhle rozšrotovanými varhanami jsou v naší zemi ještě zajisté desítky, ne-li stovky, kdyby se ovšem nejednalo o skutečně čerstvé snímky z interiéru kostela v Heřmánkovicích. Světe div se - skutečně toho kostela, který stojí - po 6 let neprodyšně zavřený - vedle naší fary. S nástupem nového faráře do Broumova byly Heřmánkovickým vráceny i klíče od jejich svatostánku a na svatého Václava tam bude dokonce bohoslužba!
	Raritou zdejších varhan, kterou ocení opět především znalci, je otáčivá hvězda na vrcholu varhanní skříně - tzv. cimbelstern. Při velkých slávách se pomocí rejstříkového táhla pustil vzduch na lopatky oběžného kola a kromě hvězdy se tak roztočil také mechanismus rozeznívající malé zvonky zavěšené po obvodu ozvučné skříně. Prospekt varhan je - jak vidno ze snímku - pořádně rozbitý, ale díky tomu může dnes návštěvník za pěkného slunného dne (kdy je v kostele dost světla) spatřit na vlastní oči celou mechaniku i zbytky nejmenších zvonků. Trochu se zdá, že násilnou zkázu části stroje měl na svědomí právě někdo, kdo se chtěl memomocí k těm zvonečkům dostat.
	Když už nás potkalo tolik štěstí najednou, nemohli jsme alespoň povšechně nezdokumentovat četné autentické detaily na kůru. Mezi takové patřily třebas i popisky rejstříkových táhel na hracím stole.
	I takovýto starý zámek na dvířkách hracího prostoru potěší.
	Kdo nevěří, tedy ať tam běží hned 28. září, kostel pak jistě dříve než na jaře nebude opět v provozu. Jablíčkům, pomocníkům i podzimnímu podamnivému světlu zdar!